Jan 4:43-46
Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili. Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili. Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Pán Ježíš
pokračuje ve své cestě do Galileje. V Samařsku splnil úkol, o který mu zřejmě
šlo, když se rozhodoval pro tuto neobvyklou cestu. Nyní směřuje do Galileje, do
Kány a do Kafarnaum. Čeká jej tam další důležité setkání. Úředník královské
administrativy v Kafarnaum má nemocného syna. Náš text nám o něm prozrazuje
ještě něco víc, představuje nám jeho čin.
Jan 4:47
Když uslyšel, že
Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a
uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.
Otec, který
miluje své dítě. Syn našeho úředníka se dostal do nesnází - onemocněl. Otec
usiluje o jeho zdraví. Věří, že Pán Ježíš je tím, kdo mu je může vrátit.
Přichází a prosí o pomoc.
Kdo z rodičů by
svému dítěti nepřál to nejlepší! Všichni otcové a matky by rádi viděli své děti
zdravé, šťastné, úspěšné. Žádný pozemský úspěch ale nevyváží hodnotu živého
vztahu s Pánem Ježíšem Kristem. Není nic cennějšího, co mohou rodiče odkázat
svým dětem, než víra. Není nic vzácnějšího, co si děti mohou odnést do života.
Celá věc má ale
jeden problém: Víra se nedá zdědit. Existuje jediný způsob, jak ji dětem
odkázat, a to je svědectví. Jestli je naše děti přijmou nebo ne, to je další
věc, jejich věc, ale na nás rodičích leží odpovědnost za srozumitelnost,
věrohodnost a přijatelnost našeho svědectví. Není nic těžšího, než být svědkem
vlastním dětem, ale na druhou stranu není nic radostnějšího a smysluplnějšího.
Vlastní děti jsou ti první, za které neseme odpovědnost před svým Bohem.
K našemu učiteli
jednou přišel jeden člen sboru, ve kterém byl Vernon McGee kazatelem. Přišel s
prosbou o modlitby za syna, který odešel z domu. Chtěl po svém kazateli, aby se
tomu chlapci trochu věnoval, poradil mu a pokusil se ho vést ke Kristu. Nutno
říci, že otec nežil právě příkladným životem a Vernon McGee říká, že se tomu
chlapci na útěku vlastně ani nedivil. Tomu muži na jeho žádost odpověděl: Člověče,
vy jste svým způsobem života tomu chlapci tak dlouho kázal jiné věci, než
evangelium, že já už tady mnoho nespravím. Mohu se je modlit, aby teď vašeho
hocha ovlivňoval někdo, kdo na něj bude mít lepší vliv, než vy.
Královský
služebník, o kterém mluví náš příběh, udělal jednu velmi krásnou věc. Šel o
svém dítěti mluvit s Pánem Ježíšem Kristem. Děláme to také tak? Modlíme se za
své děti? mohou na nás vidět, že se svými problémy přicházíme ke Kristu? Pokud
tomu tak je, připravujeme svým dětem dobrou budoucnost.
K Pánu Ježíši
Kristu přichází královský služebník z města Kafarnaum, aby jej prosil za
uzdravení nemocného syna. Jak Pán Ježíš zodpoví na projevenou důvěru?
Jan 4:48-50
Ježíš mu
odpověděl: "Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte (že ja jsem Mesiáš)". Královský
služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!" Ježíš mu
odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu,
které mu Ježíš řekl, a šel.
Jako by Pán
Ježíš chtěl prosícího muže vyprovokovat. Což nepoznává, že mu nejde o zázraky,
ale o zdraví jeho dítěte?
Ví to, dobře to
ví, ale záleží mu na věcech podstatných. Podstatné není zdraví, to patří jen k
životu na této zemi a je vždycky jen na chvíli. Podstatná je víra, hluboká víra
srdce. Prosící muž určitou víru má, Pán Ježíš jej chce vést dál. Jeho dosavadní
víra touží vidět dítě zdravé, Pán Ježíš jej chce přivést k víře, která vidět
nepotřebuje.
Vrať se domů,
tvůj syn je živ! Dokázali bychom bez dalších slov odejít? Dokázali bychom se
spolehnout na tak prostá slova? Muž z Kafarnaum to dokázal. Bez dalších slov
odchází domů.
Jan 4:51-54
Ještě když byl
na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu:
"Včera hodinu po poledni mu přestala horečka." Tu otec poznal, že to
bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A
uvěřil on i všichni v jeho domě. - Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v
Galileji, kam přišel z Judska.
Pán Ježíš svůj
slib splnil. Splní vždycky každý svůj slib, na to je možno se stoprocentně
spolehnout. Dítě je zdravé, otec získal co chtěl. Získal ale ještě víc, získal
něco cennějšího, než jen uzdravení. On i celá jeho rodina uvěřili. V co
uvěřili? Náš text to neříká, ale z kontextu to vyplývá docela jasně. Uvěřili v Krista,
že On je skutečne Mesiáš. Nejen v jeho moc uzdravit, ale především v jeho spolehlivou
pravdivost.
Vernon McGee