Matouš 8:5
Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: "Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí."
Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: "Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí."
Setník byl z
pohledu židovského náboženství pohan, byl to římský voják. Ovšem nebyl to jen
tak obyčejný voják. Lukášův záznam nám říká, že vybudoval židovskou synagógu. A
to je co říci! Z toho můžeme soudit, jaký měl asi postoj nejen k židovskému
národu, ale také k Hospodinu, k Bohu Izraele. Tento člověk tedy přichází za
Pánem Ježíšem s prosbou, kterou bychom zřejmě očekávali: "Pane, můj sluha
leží doma ochrnutý a hrozně trpí." Řekl mu: "Já přijdu a uzdravím ho."
(Matouš 8:6-7)
Pokud bychom
od toho setníka očekávali prosbu o uzdravení služebníka, asi těžko bychom na tu
odkladnou reakci Pána Ježíše čekali tohle pokračování: Setník však odpověděl:
"Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a
můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já
podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ,jdi, pak jde; jinému
,pojď sem, pak přijde; a svému otroku ,udělej to, pak to udělá." (Matouš 8:8-9)
Setník zde
hovoří o něčem, co bylo pro něho jakožto pro římského vojáka vyššího postavení
úplně normální. V římské armádě, jak vidno, totiž nepřicházelo v úvahu, aby
podřízený jakkoli protestoval proti rozkazům svého velitele. A tuhle svoji
každodenní zkušenost - tuhle svoji pozici vůči podřízeným vojákům - setník
promítá na moc Pána Ježíše ve vztahu k nemoci svého služebníka. Poznal totiž,
že pro Pána Ježíše je i nemoc jen jakoby to byl jeho podřízený služebník, který
prostě nemůže neposlechnout.
Když to Ježíš
uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: "Amen, pravím vám, tak
velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Pravím vám, že mnozí od východu
i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království
nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a
skřípění zubů." (Matouš 8:11-12)
Pán Ježíš tu
říká, že mnozí přijdou z východu i ze západu. Tím potvrzuje slova starozákonních
proroků o tom, že kromě Izraele jako vyvoleného národa tu budou (nebo už jsou)
mnozí další účastníci Božího milosrdenství. A přitom tento pohled na ty přišlé
od východu i západu následuje za úžasnou pochvalou, kterou Pán Ježíš vyslovil
tomuto římskému setníkovi za jeho víru. Rozumějme tedy, že víra je cestou k
Bohu a nikoli třeba rodový původ nebo členství v nějakém společenství, v nějaké
církvi. Pokud tedy
tělesní synové či vzdálenější potomci těch jmenovaných, jimž bylo království
určeno (potomci Abrahama, Izáka a Jákoba) nebudou Božímu slovu důvěřovat, pak
se tím zbavují šance.
Závěr tohoto
příběhu je velmi prostý: Potom řekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi
uvěřil, tak se ti staň." A v tu hodinu se sluha uzdravil. (Matouš 8:13)
Pán Ježíš
tedy v tuto chvíli prokazuje, že při použití své božské moci není závislý na
nějakém rituálu, není závislý na tom, co udělá, není závislý na tom, zda se
někoho dotkne, zda se nad ním bude modlit, zda bude říkat to či ono. Ale je
svrchovaný a může služebníka tohoto důvěřivého setníka uzdravit i na dálku.
Vernon McGee