Zjevení 3:15-16
Vímť skutky tvé, že ani jsi
studený ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. A tak že jsi vlažný, a ani
studený ani horký, vyplivnu tě z úst svých.
Když Pán Ježíš říkal ostatním
církvím, "znám tvé skutky", tak nejprve mluvil o tom, co zasluhovalo
pochvalu, uznání. Ale pro tuto církev nemá Pán Ježíš jediného pochvalného
slova. Všechno je zde plané. Ba ani její "skutky" nejsou dobré. Pán
Ježiš je zná a dodává k nim: "Nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený
anebo horký!"
Tento výrok byl dozajista
dobře srozumitelný tehdy žijícím místním lidem. Město bylo totiž v údolí a
problémem bylo, jak dostat do Laodiceje vodu. Když jsem stál na rozvalinách,
díval jsem se k jihu na frygijské hory. Některé vrcholy jsou velmi vysoké. Byl
jsem tam začátkem června a bylo na nich ještě hodně sněhu. Obyvatelé města
Laodiceje si tedy postavili tzv. "aquadukt", který jim měl tu vodu z
hor přivádět. Nahoře byla studená, opravdu ledová, ale než vykonala dlouhou
cestu údolím do Laodiceje, byla vlažná. A zkušenost nás učí, že vlažná voda
není moc dobrá.
Níže v údolí, kde se řeka
Lycus vlévá do Maeandru, jsou horké prameny. Jsou tak horké, že z nich stoupá
pára. Turecká vláda je zastřešila a v současnosti jich využívá. Chápu, že
chtějí ještě rozšířit jejich využití, protože prameny jsou opravdu mohutné.
Nicméně, kdyby tehdy za dob Trajana přiváděli tuhle horkou vodu do Laodiceje,
než by se tam dostala, už by nebyla horká - ale zase vlažná.
Když Pán Ježíš řekl
Laodicejskému sboru, "nejsi studený ani horký", zřejmě věděli i podle
této své zkušenosti přesně o čem mluví. Po léta pili vlažnou vodu. Hory
opouštěla voda chladná jako led. Horké prameny zase dávaly voda vřelou, ale
když se voda odkudkoli dostala k nim, byla vlažná a nechutná.
Pán Ježíš o této církvi řekl,
že není ani studená ani horká, a že ji nesnese v ústech. Zajímavé je, že obojí
extrémní přirovnání je pro Pána přijatelné, ale směs, ten neurčitý kompromis,
Pán odmítá. Proto při nějaké těsnější aplikaci obou pojmů - studený či horký -
musíme být opatrní.
Ale Laodicejský sbor nebyl ani
horký ani studený - jen vlažný. Řekl bych, že to je obraz mnoha, mnoha sborů v
řadě dnešních denominací, dodává své hodnocení zkušený pracovník církve.
Mnoho sborů se snaží jít
jakousi střední cestou. Nechtějí se příliš otevřeně přiznávat k Božímu slovu,
které zasahuje lidská srdce a zároveň nechtějí, aby byli považováni za jakousi
liberální církev. A tak přešlapují držíce sice dobrou teologii, nicméně bez té
proměňující moci, která by sloužila dalším lidem. Tohle se Pánu Ježíši protiví.
Naprosto upřímně jim říká, že je vyplivne ze svých úst.
Po mém soudu je tato střední
cesta nejhorším druhem pokrytectví, jaké existuje, vyjadřuje své znepokojení
bratr McGee.