Jan 12:4-6
Jidáš Iškariotský, jeden z
jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: "Proč nebyl ten olej prodán za
tři sta denárů a peníze dány chudým?" To řekl ne proto, že by mu záleželo
na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se
do ní dávalo.
V této mimořádné chvíli se
projevila Jidášova povaha. Zdánlivá starost o chudé byla jen zastíracím
manévrem jeho zištnosti. Měl na starosti společné peníze, a neváhal si z nich
brát pro svou vlastní potřebu.
Náš učitel v této souvislosti
upozorňuje, že jedno z velice výmluvných měřítek pro hodnocení jak jednotlivých
věřících lidí, tak i církví a křesťanských organizací je způsob, jakým
nakládají s finančními prostředky. Je ji skutečně použito k účelu, ke kterému
byly darovány, nebo nějak jinak?
Odhaduje se, že tři sta denárů
v té době představovalo průměrný roční výdělek. Možná si Marie tu nádobu
původně šetřila pro balzamování vlastního těla, až zemře. Pak se ale setkala s
Pánem Ježíšem Kristem, naslouchala jeho slovům a byla jimi cele zaujata. V
jejím srdci vyrostla láska k tomuto muži, který ji oslovil svým poselstvím.
Rozhodla se mu svou mast obětovat, použít ji k vyjádření vděčnosti i lásky.
Její oběť byla nepochybně
důsledkem jejího trpělivého a pozorného naslouchání Ježíšovým slovům. Budeme-li
i my více sedávat u Kristových nohou, budeme-li mu i my více naslouchat,
naučíme se také lépe rozumět hodnotě oběti. Budeme pak takové ochotnější se
kvůli němu něčeho vzdát.
Vernon McGee