Lukáš 16:23,27-31
Zemřel i onen boháč a byl pohřben. Když
v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. Řekl:
`Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať
je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.` Ale Abraham mu
odpověděl: ,Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!` On řekl: ,Ne tak, otče
Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.` Řekl mu: Neposlouchají-li
Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
V době Pána Ježíš byla Palestina
pod nadvládou Říma a život obyčejných lidí byl velmi těžký. Lazar byl nemocný a patrně
chromý, protože ležel každý den u vrat domu boháče. Všímali si ho však
jen psi! Boháč jistě mohl Lazarovi snadno pomoci, ale nevšímal si ho a vesele
si dál užíval svého bohatství. Boháč nejspíš neměl ponětí o
stavu svých účtů. Jistě mohl použít část svého jmění pro Lazara. Proč dokonce dovolil,
aby se Lazar utábořil u dveří jeho domu, je tajemství. Možná si myslel, že když
mu dovolí aspoň to, je to pro něho dostatečná služba a možná, že někteří jeho bohatí
hosté něco Lazarovi dávali. Vzpomněl si snad někdo z nich, co říká Starý zákon
o péči o chudé, jako např. Přísloví 14:21; 19:17; 21:13 nebo 28:27?
Rozdíl ve smrti
"Boháč a chudák se střetávají. Bůh učinil
oba" (Př 22:2). Jak řekl John Donne, „smrt všechno srovná na jednu
rovinu". Boháč umřel a jeho bohatství mu v tom nepomohlo (Žalm 49:6-9) a "byl pohřben"; bezpochyby to byl drahý pohřeb. Když zemřel Lazar, byl
přenesen k Abrahamovi. Jaký rozdíl! Tělo mrtvého žebráka možná ani nebylo dost
důstojně pohřbeno, i když Židé v takových případech měli soucit. Lazar jistě
neměl tradiční Židovský pohřeb se zaplacenými plačkami, drahými bylinami a
důkladnou hrobkou. Když bylo Lazarovo tělo odstraněno, sousedé si možná řekli
„To je dobře, že už se na něj nemusíme dívat".
Když duch opustí tělo, nastává
smrt (Jk 2:26). Ale smrt není konec; je to začátek nové existence v jiném
světě. Pro křesťana smrt znamená být s Pánem (2Kor 5:1-8; Fil 1:21). Pro nevěřícího
smrt znamená být vzdálen od Boží blízkosti a v trápení. V L 16:23 je použit výraz peklo,
řecké slovo je zde "hádes" (podsvětí). Je to prozatímní místo, kde mrtví
čekají na soud. Trvalé místo trestu pro hynoucí je "gehena", ohnivé
jezero. Přijde den, kdy smrt a hádes "vydá mrtvé" (Zj 20:13) a hynoucí
budou stát před Kristem na soudu.
Z tohoto popisu Pána Ježíše
poznáváme, že hádes má dvě oddělení: rajské v Abrahamově náručí, a oddělení
trestu "peklo". Mnozí vykladači se domnívají, že Pán vyprázdnil rajskou část podsvětí, když vstal z
mrtvých a vrátil se k Otci (J 20:17; Ef 4:8-10). Víme, že dnešní "ráj" je
v nebi, kde Kristus kraluje ve slávě (2K 12:1-4).
Tento příběh vyvrací tzv. "spánek duší", protože boháč i Lazar byli při vědomí; jeden se těšil v blaženosti
a druhý trpěl. Přemýšlet o věčnosti a realitě Božího soudu je vážná věc. Je zajímavé, že v podsvětí se boháč začal modlit. Nejprve prosil za
sebe, aby k němu byl Abraham milosrdný a dovolil Lazarovi mu přinést vodu (L
16:23-26). I kapka studené vody by byla vzácná! Jaký rozdíl proti jeho
dřívějším nákladným hostinám, kde otroci běhali splnit každé jeho přání!
Slovo muka se v tomto oddílu vyskytuje čtyřikrát a něco vypovídají o stálé bolesti. Stejné slovo je použito u člověka obsazeného zlými duchy (Mk 5:7) a v situaci, kdy dopadne Boží soud na nekající svět (Zj 9:5; 11:10; 20:10). Jestli je ohnivé jezero (gehena) pro odsouzené k věčnému zatracení, pak hádes je přechodné vězení a utrpení je v obou případech velmi skutečné.
Lidé se ptají "Jak může laskavý Bůh připustit existenci tak hrozného místa, jako je peklo a dokonce tam posílat lidi"? Tou otázkou však dávají najevo, že nerozumějí Boží lásce, ani špatnosti hříchu. Boží láska je svatá ("Bůh je světlo" 1J 1:5), ne povrchní pocit, a hřích je vzpoura proti svatému a milostivému Bohu. Bůh „lidi do zahynutí neposílá". Lidé se tam posílají sami tím, že odmítají Boží volání a nepřijímají Božího Syna. "Nevěrní" jsou jmenováni v seznamu těch, kteří jdou do ohnivého jezera, hned na druhém místě, dokonce před vrahy a lháři (Zj 21:8 a také J 3:18-21:36).
Slovo muka se v tomto oddílu vyskytuje čtyřikrát a něco vypovídají o stálé bolesti. Stejné slovo je použito u člověka obsazeného zlými duchy (Mk 5:7) a v situaci, kdy dopadne Boží soud na nekající svět (Zj 9:5; 11:10; 20:10). Jestli je ohnivé jezero (gehena) pro odsouzené k věčnému zatracení, pak hádes je přechodné vězení a utrpení je v obou případech velmi skutečné.
Lidé se ptají "Jak může laskavý Bůh připustit existenci tak hrozného místa, jako je peklo a dokonce tam posílat lidi"? Tou otázkou však dávají najevo, že nerozumějí Boží lásce, ani špatnosti hříchu. Boží láska je svatá ("Bůh je světlo" 1J 1:5), ne povrchní pocit, a hřích je vzpoura proti svatému a milostivému Bohu. Bůh „lidi do zahynutí neposílá". Lidé se tam posílají sami tím, že odmítají Boží volání a nepřijímají Božího Syna. "Nevěrní" jsou jmenováni v seznamu těch, kteří jdou do ohnivého jezera, hned na druhém místě, dokonce před vrahy a lháři (Zj 21:8 a také J 3:18-21:36).
Abraham má dva důvody, proč
Lazar nemůže přinést osvěžení, o které byl žádán: charakter bohatého člověka a
charakter věčnosti. Bohatec žil pro "dobré věci" na zemi a hojně si
všeho užíval. Už měl svou odměnu (Mt 6:2,5,16). Už se rozhodl pro cíl své cesty
tím, že vyřadil Boha ze svého života a teď už na tom nelze nic měnit; ani cíl
cesty, ani charakter toho cíle. Lazar nemůže opustit své místo blaha a odskočit
si byť jen na malou návštěvu do místa trestu.
Pak se ten bohatý člověk přimlouval za své bratry (L 16:27-31). Neřekl „To jsem rád, že moji bratři sem také přijdou. Budeme se tu mít hezky!" Někdy slyšíme: "Nevadí mi, že jdu do pekla. Mám spoustu kamarádů!" Jenže v pekle nebude žádné kamarádství, ani společnost! Peklo je místo utrpení a samoty. To není silvestrovská párty, kde si všichni dělají, na co byli zvyklí na zemi.
Lukáš 16:28 naznačuje, že Lazar bohatému muži a možná i jeho bratrům podal určité svědectví, ale nikdo z nich je nebral vážně. Teď je však jeho svědectví velice důležité! Bratři věděli, že Lazar zemřel, takže kdyby se jim teď zjevil, dostali by strach a naslouchali jeho svědectví. Lidé v hádes mají starost o lidi, kteří jdou do zahynutí, ale nic pro ně nemohou udělat. Abraham vysvětlil, že těch pět mužů může zachránit jediná věc: potřebují slyšet Boží slovo a uvěřit, poslechnout. Mojžíš a proroci (Boží Slovo) sdělují hříšníkům, jak činit pokání a být tak spaseni a Židé to slyšeli v synagoze každou sobotu. I když zázraky mohou potvrdit autoritu kázajícího, nemohou člověka usvědčit z jeho hříchů, ani vyvolat jeho obrácení. Víra, která je založena jen na zázracích, není víra ke spasení (J 2:23-25). Lazar (v Janovi 11) byl vzkříšený z mrtvých, ale někteří lidé ho chtěli zabít! (viz J 11:43-57; 12:10). Ti, kdo prohlašují, že bez "znamení a zázraků" nelze účinně zvěstovat evangelium, by měli přemýšlet o tomto místě a také Jan 10:41-42.
Když byl bohatý muž na zemi, Bůh k němu mluvil různým způsobem. Bůh mu dopřál bohatství, ale on nečinil pokání (Ř 2:4-5). Svědectví mu poskytoval také Lazar a stejně tak Písma Starého zákona, která Židé znali, ale jeho srdce zůstávalo bez víry. Skutečnost, že Lazar zemřel dřív, k bohatci silně mluvilo a bylo to připomenutí, že jednou také zemře, ale ani smrt přímo ve dveřích jeho domu neobměkčila jeho srdce. Bohatý člověk se ani v utrpení v podsvětí nezměnil; byl stále zaměřený hlavně na sebe. Sice se modlil, ale za své osvěžení a záchranu své rodiny. Na jiných lidech, kteří jdou do zahynutí, mu nezáleželo; šlo mu jen o jeho pět bratrů. Místo aby se podřídil Boží vůli, tak se s Bohem domlouval. To ukazuje na to, že trest hynoucích hříšníků nevede k nápravě; neudělá je lepší. Podsvětí (hádes) a ani v budoucnu ohnivé jezero (gehena) nejsou nemocnice pro nemocné; jsou to vězení pro odsouzené.
Pak se ten bohatý člověk přimlouval za své bratry (L 16:27-31). Neřekl „To jsem rád, že moji bratři sem také přijdou. Budeme se tu mít hezky!" Někdy slyšíme: "Nevadí mi, že jdu do pekla. Mám spoustu kamarádů!" Jenže v pekle nebude žádné kamarádství, ani společnost! Peklo je místo utrpení a samoty. To není silvestrovská párty, kde si všichni dělají, na co byli zvyklí na zemi.
Lukáš 16:28 naznačuje, že Lazar bohatému muži a možná i jeho bratrům podal určité svědectví, ale nikdo z nich je nebral vážně. Teď je však jeho svědectví velice důležité! Bratři věděli, že Lazar zemřel, takže kdyby se jim teď zjevil, dostali by strach a naslouchali jeho svědectví. Lidé v hádes mají starost o lidi, kteří jdou do zahynutí, ale nic pro ně nemohou udělat. Abraham vysvětlil, že těch pět mužů může zachránit jediná věc: potřebují slyšet Boží slovo a uvěřit, poslechnout. Mojžíš a proroci (Boží Slovo) sdělují hříšníkům, jak činit pokání a být tak spaseni a Židé to slyšeli v synagoze každou sobotu. I když zázraky mohou potvrdit autoritu kázajícího, nemohou člověka usvědčit z jeho hříchů, ani vyvolat jeho obrácení. Víra, která je založena jen na zázracích, není víra ke spasení (J 2:23-25). Lazar (v Janovi 11) byl vzkříšený z mrtvých, ale někteří lidé ho chtěli zabít! (viz J 11:43-57; 12:10). Ti, kdo prohlašují, že bez "znamení a zázraků" nelze účinně zvěstovat evangelium, by měli přemýšlet o tomto místě a také Jan 10:41-42.
Když byl bohatý muž na zemi, Bůh k němu mluvil různým způsobem. Bůh mu dopřál bohatství, ale on nečinil pokání (Ř 2:4-5). Svědectví mu poskytoval také Lazar a stejně tak Písma Starého zákona, která Židé znali, ale jeho srdce zůstávalo bez víry. Skutečnost, že Lazar zemřel dřív, k bohatci silně mluvilo a bylo to připomenutí, že jednou také zemře, ale ani smrt přímo ve dveřích jeho domu neobměkčila jeho srdce. Bohatý člověk se ani v utrpení v podsvětí nezměnil; byl stále zaměřený hlavně na sebe. Sice se modlil, ale za své osvěžení a záchranu své rodiny. Na jiných lidech, kteří jdou do zahynutí, mu nezáleželo; šlo mu jen o jeho pět bratrů. Místo aby se podřídil Boží vůli, tak se s Bohem domlouval. To ukazuje na to, že trest hynoucích hříšníků nevede k nápravě; neudělá je lepší. Podsvětí (hádes) a ani v budoucnu ohnivé jezero (gehena) nejsou nemocnice pro nemocné; jsou to vězení pro odsouzené.
Lukáš nepíše, jak na tento
příběh reagovali farizeové. Jistě znali Mojžíše a proroky a to znamená
větší odpovědnost, a také větší odsouzení (J 12:35-41). Musíme si připomenout,
že bohatý muž nebyl odsouzen proto, že byl bohatý, ani Lazar nebyl spasen
proto, že byl chudý. Abraham byl velmi zámožný muž, a přesto nebyl v hádes, místě
utrpení. Bohatec se spoléhal na své bohatství a nevěřil Bohu. C.S. Lewis
napsal, že „nejspolehlivější cesta do pekla je cesta pozvolná - mírný svah, měkké
pod nohama, bez náhlých změn, bez mezníků a ukazatelů a směrovek". "Co prospěje člověku, získá-li
celý svět, ale ztratí svůj život?" (Mk 8:36). Tak se zeptal Pán Ježíš. Co na
to odpovíš?
"Ani kdyby někdo vstal z mrtvých" - říká tady příběh pravdu? Není to jen jakýsi předpoklad, o jehož správnosti bychom mohli pochybovat? Není, známe totiž praktický důkaz. Pán Ježíš Kristus z mrtvých vstal, aby pozval všechny do Božího království. Kolik lidí mu uvěřilo? Není většina takových, kteří jej odmítají? Kteří jeho vzkříšení odkazují do říše bájí a pohádek? Ano, takový je svět, takoví jsme my lidé. Ani láska, který překonala hranici smrti nás mnohdy nedokáže přesvědčit. Ceníme si často sami sebe víc, než Pána Boha. Díky Bohu ale jsou i takoví, kteří uvěřili. Víra v Krista pak rozbíjí okovy smrti, ruší ono věčné osamocení a dává věčné přátelství, nekonečné společenství lásky a pokoje v Kristu.
- Warren Wiersbe