Jestliže kdo chrámu Božího poškvrňuje, toho zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.

 

1 Korintským 3:16-17
Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.

Kraličtí ten závazek formulovali trochu jinak. Nikoli jako ničení Božího chrámu, ale jako poskvrňování, což je asi větší problém, slabší místo, choulostivější záležitost: Jestliže kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy. 1Kor 3:17 - Kral.

Křesťanství neznamená jen být někde zapsán, neznamená to jen více méně pravidelně podstupovat nějaké obřady a neznamená to ani jen sám konat nějaké činy. Skutečné Boží dítě, tedy ten kdo skrze víru v Pána Ježíše prožil znovuzrození, má v sobě Ducha Svatého! Že o něm třeba ani neví, a že mu třeba není vědomě podřízen to už je jiná věc. A vlastně právě proto se o tom apoštol Pavel zmiňuje. A jak dále uvidíme, píše o tom, řekl bych, velmi dobře vybaveným věřícím v Korintu, kteří měli hojnost duchovních darů. Skutečnost, že v nás Božích dětech přebývá, že v nás má svůj chrám Duch Svatý, ta nás nesmírně obohacuje, ale současně nás také určitým způsobem zavazuje.

1 Korintským 6:13-20

Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno budou ti dva jedno tělo?. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni!  Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.

Tělo věřícího člověka, tělo Božího dítěte je chrámem Ducha Svatého. Má-li Duch Svatý mít v našem životě (tedy i v našem těle) nejen nějaké skromné místečko, ale přímo své výsadní vůdčí postavení, má-li Duch Svatý ten chrám (jímž je tělo) naplňovat, pak je nezbytné, aby náš život byl čistý a posvěcený.

Duch Svatý prostě nemůže působit tam, kde je něco nesvatého. Apoštol Pave tuto podmínku, tento požadavek na náš život, zde formuloval tentokrát především v oblasti intimního, nebo chcete-li přímo sexuálního života. Vrcholovým bodem bylo vlastně varování před smilstvím ve smyslu všech různých mimomanželských sexuálních praktik. To se týkalo jak intimního života před manželstvím, tak také intimního života postranně, vedle manželství.

Další věc, kterou bratr McGee pokládal za důležitou pro své posluchače a pro studium této problematiky v 1 Korintským, je náboženské a snad bychom mohli říci kulturní pozadí, či prostředí, ve kterém korinťané žili. Chrám bohyně Afrodité se tyčil nad městem jako symbol náboženství, které bylo v povědomí lidí. Tisíc dívek, pohanských kněžek v tomto chrámu nepředstavovalo nic jiného, něž kultovní prostitutky. Sex byl prostě součástí náboženství. To byly profesionálky ve svém oboru. Obyčejná žena znamenala v rodině nemnoho. Byla chápána především jako pracovní síla a pochopitelně také jako prostředek k zachování rodu. Muž měl obvykle několik žen, které měly mezi sebou rozdělené oblasti práce v domě. To bylo docela praktické. Tři ženy prý představovaly tak optimální počet. Intimní život v manželství, jak říká bratr McGee, pro tehdejší muže neznamenal příliš nic zvláštního. Zmíněné dívky v chrámě bohyně Afrodité byly po všech stránkách lepší, přitažlivější, obratnější.

Apoštol Pavel tedy při svých výkladech počítal s tímto duchovním zázemím, které prostě muselo mít určitý vliv i na lidi, kteří se s pohanstvím už rozešli a stali se křesťany. A tak vidíme v dopise do Korintu a také ještě v dalších dopisech, že apoštol Pavel napravuje tyto pokřivené představy. Třeba důraz na to, aby muži milovali své ženy, zde mnohem výrazněji vynikne. Příměr vztahu mezi mužem a ženou podaný na vztahu mezi Kristem a církví je zvláště mocný.

Když se podíváme do dnešního světa, do svého okolí a koneckonců také do našich rodin, můžeme si všimnout nemalého vlivu světa a jeho filosofie také na naše manželství a rodiny. Dá se říci, že by stav dnešních manželství a rodin byl o něco lepší než tehdy za Pavlových časů v Korintu? Moderní sexuální revoluce možná sice nemá podobu klasického náboženství, ale stejně prostřednictvím televize a v poslední době zvláště prostřednictvím videotechniky nezadržitelně prosakuje do všech sfér života.

Vernon McGee