Největší urážka, které se může
křesťan dopustit vůči Pánu, je dát Ho na druhé místo. Je to facka do Boží
tváře.
Můžeš říci: „Mám rodinu. Pán mi rozumí.“ Ne! Nikdy ti nebude rozumět a ani to
nepřijme – aby byl na druhém místě za někým nebo něčím: „A On [Ježíš] je hlava těla církve, který je počátek a prvorozený
z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel“ (Koloským 1:18). V řečtině slovo prvotnost
znamená „první místo.“ Ježíš musí mít přednost!
Lukáš 14:16-26,33
Ježíš mu řekl: Jeden člověk
pořádal velikou večeři a pozval mnohé. A v hodinu večeře poslal svého
otroka říci pozvaným: ‚Pojďte, protože vše už je připraveno.‘ I začali se
všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít
podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ A druhý řekl: ‚Koupil jsem pět
párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ A další řekl:
‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Když otrok přišel, oznámil to
svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na
náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A
otrok řekl: ‚Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.‘ A pán
řekl otroku: ‚Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům
naplnil. Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni,
neokusí mé večeře. Přichází-li kdo ke mně, a svého otce, svou matku, ženu,
děti, bratry a sestry - ano i sám sebe - neklade až na druhé místo, nemůže být
mým učedníkem. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže
být mým učedníkem.
Tento pán se rozhodl vyslat
služebníka, aby jeho pozvaným hostům připomněl, že vše je již připraveno. Byla
to poslední výzva: „Večeře je přichystána. Proč jste nepřišli?“ Písmo nám říká:
„I počali se všichni bez výjimky omlouvati…“ (Lukáš 14:18).
První host se začal vymlouvat
takto: „…koupil jsem pole a nutně musím vyjíti a podívati se na ně,
prosím tě, měj mě za omluvena“ (stejný verš). Tento muž byl pravděpodobně
obchodník s půdou, který koupil pole, aniž by se na ně předem podíval.
Nebo chtěl jednoduše parcelu, na které by postavil dům pro svou rodinu. Není
hříchem obchodovat s pozemkem, ani není hříchem stavět dům. Obojí jsou
dobré, „povolené“ věci. Ostatně, těsně předtím, než dopadl soud na Judeu,
koupil Eliáš kousek půdy kvůli zjevení, které přijal. Ale kupování pole není
tou hlavní myšlenkou. To hlavní je, že tento muž měl špatné zaměření!
Soustředil se na své zájmy – své povolání nebo zájmy jeho rodiny –
a pozvání k důvěrnému společenství se svým Pánem odložil stranou.
Řekl: „O to se budu starat později. Nejdřív se postarám o své zájmy.“
Ale faktem je, že pole mu nemohlo nikam „odejít.“ Mohl se na ně jít podívat
následující den!
Poslední pozvaný host řekl:
„…uzavřel jsem sňatek s ženou a pro tuto příčinu nemohu přijíti“
(verš 20). Nic nemůže být legitimnější než oženit se. Bible nám říká, že muž, který
nalezl manželku, nalezl věc dobrou (viz Přísloví 18:22). Ale ještě jednou,
o manželství tu nejde.
Tento muž zhřešil v tom, že dal svou rodinu na
první místo! Pán říká: „Oddanost rodině je dobrá ve svém čase a na svém
místě – ale ne, když zabírá mé místo!“ Tento muž mohl vzít svou manželku
na hostinu. Mohl to být dobrý začátek jejich manželství. Mohl říci: „Miláčku,
Pán má v mém životě vždy první místo. Nic nezabírá jeho místo. Kdykoliv
jsou pro mě jeho dveře otevřené, vždycky půjdu, abych s ním měl důvěrné
společenství. Jeho zájmy jsou v mém životě nejpřednější. A teď chci,
aby mé hodnoty byly i tvými hodnotami. A tak nechť jsou jeho zájmy
pro nás nejpřednější.“
Dávat rodinu před Pána je
v dnešní církvi nejvíc na překážku.
Znám tolik žen, pro které je
těžké přijít v neděli ráno do církve, tím méně na nějaké jiné shromáždění.
Ale mají spoustu času, aby během týdne běhaly někde venku! Jsou
v neustálém běhu, když dělají pro své děti všechno možné. Udělají si čas
na kursy tance, hodiny hudby, školní funkce, večírky, pikniky, sporty,
nakupování. Seznam by mohl pokračovat dále a dále. Ale na věci Pána si
udělají jen velmi málo času. Dávají najevo, že děti jsou pro ně na prvním
místě!
Říkám vám, budete-li
zanedbávat Boží zájmy a dáte děti na první místo, tak je zatracujete!
Přesně to se stalo Ezechielovi a Manasesovi. Hospodin dal Ezechieli 15 let
života navíc – roky, které měl strávit na kolenou před Bohem
a v přinášení obnovy Izraeli. Ale Ezechiel místo toho strávil tyto
roky tím, že se zabýval rozmarem dospělých – sbíral klenoty a dobytek
a stavěl budovy. Syn, kterého během těchto let vychoval, Manases,
přihlížel, jak jeho otec položil svůj rozmar a rodinu na první místo.
A výsledek? Manases se stal jedním z nejhříšnějších králů v celé
historii Izraele.
Co bylo hříchem tří mužů ve
zmíněném podobenství? Byly to zájmy o zem, dobytek a o rodinu,
všechny odstrčily stranou volání k důvěrnému společenství s Pánem.
Nerozumějte mi špatně – věci, které dělali, byly všechny dobré a všeobecně
uznávané. Ale staly se hříšnými – neodpustitelnými – když tyto muže
oloupily o čas s Mistrem, o úctu k Pánu!
A nyní mi dovolte další
důležité prohlášení: Nejsi opravdovým milovníkem Ježíše, pokud si nechráníš
svůj čas s Ním! Musíš přijít na místo, kdy budeš všechno považovat za
narušení, obtěžování, pokud tě to okrádá o drahocenný čas
v přítomnosti Ježíše. Když Ho jednou odsuneš stranou nebo dáš přednost
něčemu jinému, snadno se to může stát zvykem. A skončíš tak, jak řekl
Jeremiáš – zanedbáváš Ho „za dny nesčíslné“ (Jeremiáš 2:32).
Co se stane, když je Pán
zanedbáván? Začne se hněvat! Mistr v tomto podobenství řekl: „Pravímť vám,
že ani jeden z oněch mužů, kteří byli pozváni, mé večeře neokusí“ (Lukáš
14:24). Jinými slovy: „V pořádku, pánové – ukázali jste mi, že jste
všichni zaneprázdněni. Dali jste svou práci, své rodiny, své pole, svůj dobytek
přede mě. Nechcete se mnou večeřet a poznat mě. Teď vám říkám – nikdy
mě nepoznáte. Nikdy nevstoupíte do mých bran!“
Autor: David Wilkerson
2 Mojžišova 20:3
Nebudeš mať iných bohov okrem
mňa!
1 Mojžišova 22
2 Vtedy On riekol: Vezmi
svojho syna, svojho jediného syna Izáka, ktorého miluješ, choď do krajiny
Mórija a obetuj ho tam ako spaľovanú obeť na vrchu, o ktorom ti poviem. 10
Keď Abrahám vystrel ruku a vzal nôž, aby zarezal syna, 11 zavolal na neho z
neba anjel Hospodinov: Abrahám, Abrahám! A ten odpovedal: Tu som. 12 Tu mu on
riekol: Nevystieraj ruku na chlapca a neubližuj mu, lebo teraz som spoznal, že
sa bojíš Boha, a neodoprel si mi ani svojho syna, svojho jediného syna.
Matúš 22:36-37
Majstre, ktoré je veľké
prikázanie v zákone? Odpovedal mu: Milovať budeš Pána, svojho Boha, celým
srdcom, celou dušou a celou mysľou. To je veľké a prvé prikázanie.
Ján 14:21
Kto má moje prikázania a
zachováva ich, ten ma miluje, a kto mňa miluje, toho bude milovať aj môj Otec,
aj ja ho budem milovať a vyjavím mu seba samého.
