ABY NIKOHO Z VÁS NEZATVRDILO MÁMENIE HRIECHU

Židom 3:12-13
Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujme se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás oklamán hříchem neopozdil, nezatvrdil.

Tohle potřebujeme všichni, povzbuzovat se navzájem ve víře, případně také, když je to nezbytné, jeden druhého napomínat, sloužit si v utvrzování víry, důvěry Pánu a jeho slovu.

„aby nikdo z vás nebyl oklamán hříchem“ Ačkoli je to slovo adresováno nejprve věřícím kvůli zatvrzelosti, oklamání hříchem, je to myšlenka, která má co říci také nevěřícím lidem. Mnozí nevěřící lidé jsou oklamáni hříchem, svou nevěrou, svou slepou oddaností různým věcem mimo Boha, mimo Boží Slovo. Což, nutno upozornit, může být třeba i různé náboženství, které vlastně spojení s Bohem jako takovým nezprostřekovává, protože Boží Slovo nahrazuje svými vlastními obřady a pod.

Nevěra je to, co připravuje lidi o spasení a potom také o osobní živé spojení s Bohem. A bratr McGee sem jako ukázku ze své přehojné kazatelské praxe připojuje poměrně dlouhý příběh, který začíná možná poněkud zvláštním prohlášením: Když mi někdo říká, že má intelktuální problémy, které mu překážejí v přijetí Krista, jednoduše mu nevěřím. Dovolte, abych vám předložil ilustraci ze zkušnosti, kterou jsem získal, když jsem vyučoval na biblických hodinách v centru města Los Angeles. Jistý úředník si povšiml, že ve čtvrtek večer přichází do naší modlitebny zástup lidí. Všichni měli s sebou Bible, poznámkové bloky a vypadali, jakoby je to povídání v modlitebně opravdu zajímalo. Úředníka zajímalo, co může tolik lidí lákat do církve po večerech v průběhu týdne, a tak jednou přišel spolu se zástupem ostatních, aby se sám podíval. Vydržel až do konce kázání a pak přišel za mnou. Byl to velice příjemný chlapík a vypadal upřímně. "Všechno, co jsem tu dneska slyšel, byla samá Bible. Je to to, co sem přitahuje tyhle lidi?" Řekl mi, vypráví dále náš kazatel. Myslím, že ano, protože v čtvrtky večer tu neděláme nic jiného. Úředník se pak jal chodit docela pravidelně a postupně jsem ho vídal nejen ve čtvrtky, ale v neděle a zdál se velmi nadějný.

Jednou přišel do mé pracovny a pravil:
Myslel jsem si, že jsem křesťan. Teď vím, že nejsem. Jsem pouze členem své církve. Ale stejně mám určité intelektuální problémy s některými věcmi, které jste v kázáních vyslovil. 
A pak pokračoval pochybnostmi o Jonášově třídenním pobytu v břiše ryby. Náš kazatel mu ukázal na slova Pána Ježiše, který tento příběh připomíná a spojuje jej se svým vlastním vzkříšením. Pak to uzavřel pro nás možná dost překvapivě, ale docela typicky po svém:
Jestli máte problémy věřit, že Jonáš byl vzkříšen, pak budete mít potíže věřit, že také Kristus byl vzkříšen! Tím mu chtěl ukázat, že pokud by byla nějakým způsobem nespolehlivá jedna malá část Bible, byla by tím nespolehlivá vlastně Bible celá.
Dobrá, takhle jsem to nebral. Pak tu tedy není asi už žádný problém
Přecejen, nemáte jinou intelktuální překážku? Otázal se neodbytně náš průvodce.
Myslím, že nemám.
Podíval jsem se mu zpříma do očí a zeptal se ho: Jaký hřích máte ve svém životě, že jste ještě nepřijal Krista? Trochu se polekal, zčervenal a povídá:
Řekl vám o mě někdo něco?
Ne, to ne. Vidím jen, že váš intelektuální problém je ve skutečnosti problém srdce. Ve vašem životě je něco, co vám brání přijít ke Kristu! Statný úředník, jakoby se zlomil. Plakal a vyznával, že platil apartmá pro svou sektretářku a mírně řečeno, trávil tam s ní hodně času. Ví o tom vaše manželka?
Zatím je to před ní snad utajeno. 
Takže to je váš problém, viďte, nechtěl jste se vzdát své sekretářky pro Krista. Podíval se na mě a řekl:
Ano. Zítra s ní promluvím a ukončím to. 

Padl v mé kanceláři na kolena a přijal Pána Ježiš jako svého Spasitele. Přátelé, dlouhá léta jsem byl kazatelem, uzavírá své vyprávění náš přednášející, a poznal jsem, že lidem ve skutečnosti v přijetí Krista nebrání intelktuální problémy, ale hřích v jejich srdci.

Vernon McGee