Vymazal dlužní úpis

Koloským 2:14-15

Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Když Kristus umíral na kříži, v chrámu se roztrhla chrámová opona (Mk 15:38). Padla bariéra mezi chrámovým prostorem a nejsvětější svatyní, mezi lidmi a Bohem. Otevřel se přístup před Boží trůn. Proč? Protože byl vymazán dlužní úpis.

Pán Ježíš se zástupne ztotožnil s hříchem (2K 5:21) a naplnil tím Boží spravedlnost. Veškeré nepřátelství vůči člověku ze strany nečistých duchovních sil se opíralo právě o Boží spravedlnost. Satan je v Bibli nazýván žalobcem bratří, protože žaluje Pánu Bohu na jeho lid (Zj 12:10). Kde jsou Boží požadavky naplněny, končí veškeré žaloby. Pán Ježíš je naplnil, v tom je podstata evangelia i křesťanské svobody. Díky mu za to.

2 Korintským 5:21

Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

To je podstata spasení, tu je ukázka toho zastoupení, jak si Pán Ježiš s námi vyměnil místo. Jak na sebe vzal náš soud a jak nás místo trestu postavil před Boha jako dokonale spravedlivé. Úžasné je to Boží spasení.

Římanům 8:3-4

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Zákon nedokázal nikoho přivést ke spravedlnosti. Nebyl schopen tuto spravedlnost v lidech vyvolat. To samozřejmě nebyla chyba Zákona, problém spočívá v nás lidech. A když mluvím o lidech, nemyslím tím jen bezdomovce na nádraží či provinilce ve věznicích. Myslím tím sebe a myslím tím i vás, milí posluchači. Bible nám ukazuje, že nikdo z nás není schopen požadavkům Zákona dostát. Proto Pán Bůh posílá svého Ducha. Duch svatý je schopen vyvolat svatý život i ve slabém lidském těle.

Vernon McGee to znázorňuje příkladem z domácí kuchyně. Představme si hospodyni, která dala do trouby pečeni, ale pak zazvonil telefon. Znáte to, je tolik věcí, které je třeba povědět a vyslechnout a čas běží tak rychle! Teprve lehký dým, který začal stoupat od dvířek trouby přiměl hospodyni zavěsit telefon. Rychle vytáhla pekáč z trouby ven, vzala vidličku a chtěla pečeni přenést na talíř. Ale ouha, maso nedrželo pohromadě, vidlička z něj snadno vyklouzla. Kuchařka to zkusila znovu, ale opět marně. Teprve když vzala lopatku a celou pečeni podebrala, podařilo se jí vyzvednout ji z pekáče.

Se Zákonem je to jako s tou vidličkou. Kuchařka měla dobrou vidličku, vynikající vidličku, ale v tuto chvíli jí to nebylo nic platné. Maso, tělo, už nebylo schopné s vidličkou spolupracovat. Bylo třeba použít jiné technologie a pečeni vyjmout z pekáče pomocí lopatky. Co vidlička nedokázala, dokázala lopatka.

Křesťanský život není možné žít na základě Zákona. Je třeba použít nového principu. Už jste si někdy předsevzali, že od určitého okamžiku už nikdy neuděláte to a to? Asi to někdy udělal každý z nás. Vydrželi jsme to den, ti lepší týden, někdo možná rok, ale nakonec jsme byli zase tam, kde předtím. Je těžké vytahovat sám sebe z bláta za vlastní vlasy. Pán Bůh vnesl do celého procesu zápasu o člověka nový princip. Podrobně o něm mluví epištola Židům.

Židům 2:14-17

Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla. Neujímá se přece andělů, ale ,ujímá se potomků Abrahamových. Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.

Židům 10:5

Proto Kristus říká, když přichází na svět: Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.

Co to znamená? Citujme ještě jednou list Židům: To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa. (Žd 7:26.)

Pán Ježíš Kristus tak zasáhl samé kořeny hříchu v nás. Ztotožnil se s námi, stal se kvůli nám zástupne hříchem (2K 5:21), aby tak nad hříchem zvítězil. Hřích zatím nebyl zničen, zůstává dál na světě, zůstává i v nás, ale už je odsouzen. Je ovšem možné nad ním vítězit, protože je to už poražený nepřítel. V tomto každodenním zápase s hříchem stojí na našem místě Duch svatý. On je tím, kdo tento boj prakticky vede. Jednou, až Pán Ježíš přijde podruhé a vezme svou církev k sobě, tento boj s hříchem definitivně skončí. To je naděje krásné budoucnosti, církev ji toužebně očekává. Uvědomme si ale, že současná situace není o nic méně krásná, totiž ten div, že Duch svatý dokáže vyvolat ve mně i v komkoli z vás skutečnost Kristova života už tady, v tomto hříšném světě. Tváří v tvář hříchu můžeme žít svatě. Není to úžasné? Vzpomeňme, jak se modlil Pán Ježíš ve své velekněžské modlitbě: Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. (J 17,15.) Toto zachování od zlého je praktickým projevem Kristova vítězství v životě věřících křesťanů.

Vernon McGee