Podívejme se na čtyři
z nich – jsou zde prohlášení, která se týkají Boha samotného, jsou zde
prohlášení, která se týkají spasení, dále prohlášení, které se týkají Božího
slova a jsou zde způsoby, jak se člověk chová v Boží
přítomnosti.
Podívejme se nejprve
na ty, které se týkají samotného Boha.
Ačkoliv je tato kniha román (s
fiktivním příběhem), tak přináší velmi závažná teologická prohlášení. Celá
kniha se zabývá Boží Trojicí, takže na začátek uvedu pár věcí
obecných, které jsou v knize od začátku až do konce:
1. Bůh je majestátní,
nadpřirozená a slavná Bytost, ale Chatrč tuto Bytost hloupě a trapně
snižuje v příjemnou mezinárodní skupinu lidí, jimž dominuje postavička
(svým charakterem nikoliv nepodobná fousatému holohlavému dědečkovi
na obláčku) tělnaté Afroameričanky, které se říká Taťka. To je
rouhání!
2. Kniha zobrazuje
nezobrazitelnou Boží Trojici – to samo o sobě je rouhání. Boží slovo říká:
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho (Ex 20,4; Dt 5,8). Mohli bychom připustit
zobrazení Ježíše Krista – zde je odraz historické události Kristova vtělení
–ale nemůžeme přistoupit na zobrazení Otce ani na zobrazení Ducha
svatého, natož tím způsobem, jakým se toho dopouští autor.
3. Kniha zobrazuje Boha
Otce jako ženu – navzdory jasnému svědectví Písma – i to je rouhání se
Bohu. Bůh se nám dává poznat v Písmu vždy „mužským“ (Otcovským) způsobem a rozhodl se, že se nám dá poznat jako „ON“, nikoliv
jako „ONA“. Pokud to převracíme, mluvíme o jiném bohu, než jakého nám
zjevuje Boží slovo. Finálním Božím zjevením je muž jménem Ježíš – Bůh se
rozhodl, že se dá svému stvoření poznat tak, aby to nevyvolávalo genderový
zmatek.
4. Kniha mění obraz Boží
Trojice. Na s. 122 vidíme popření hierarchie v Trojici.
Podle autora je každá hierarchie špatná. Podle Písma je
hierarchie stvořená Bohem k Jeho oslavě a je odrazem hierarchie
v Bohu samotném.
Pár věcí, které se týkají učení
o spasení – které přímo popírají učení Písma a jsou tedy
rouháním:
5. Bůh odpustil všem
lidem, a tedy všichni budou nakonec spaseni (s.226).
6. Bůh nikdy nebude
soudit lidi kvůli jejich hříchům (s.120).
7. Bůh se chce podřídit
člověku (s.145–146).
8. Bůh po nikom nic
nepožaduje ani nic neočekává (s.207).
9. Člověk soudí Boha (s.160)!
10. Bůh všechny miluje
a nikoho neodsoudí do pekla (s.161–165).
11. Ježíš není jedinou,
výlučnou, cestou k Bohu, jak prohlašuje (J 14,6), ale Bůh zachraňuje lidi
z různých náboženských systémů, aniž by z nich musel udělat křesťany
(s.182–183).
Celá kniha popisuje Boha
a tím si dělá nárok na pravdu – nicméně nepopisuje Boha
podle pravdy, kterou nám zjevil Bůh, ale podle fantazie autora. Už
tímto samotným způsobem kniha popírá Boží slovo. Zde je několik přímých
prohlášení týkajících se Božího slova:
12. Pravda je
v emocích, nikoliv v Bibli (s.198).
13. Bible nás neučí řídit
se pravidly (s.200).
14. Bible není pravdivým
zjevením Boha (s.65–66).
Nakonec se podívejme
na pár věcí týkajících se toho, jak se člověk chová v Boží
přítomnosti. Přečtěte si prosím Izajáše 6,1–7, to je moc dobrý popis toho, jak
reaguje člověk na Boží přítomnost (a není v Písmu jediný). Způsob,
jakým se vyjadřuje Young, je ale rouhavý a ukazuje na to, jak velký
člověk má malého boha.
15. Člověk vyjadřuje svůj
(nespravedlivý, sobecký) hněv proti Bohu a Bůh pláče lítostí (s.92).
16. Člověk v hněvu
vyštěkne na Boha a Bůh mu dává čas, aby se uklidnil (s.97).
17. Rouhavé mluvení
v přítomnosti Krista (s.140).
18. Rouhavé mluvení
v přítomnosti Otce (s.225).
Bůh s velikou trpělivostí
snáší lidský hřích (jinak bychom tady už dávno nebyli!), ale stejně tak čas od
času prokazuje svou svatost – a to především na těch, kteří jsou Mu
blízko (Lv 10,3). Proto Bůh zabil Nádaba a Abíhúa, když přinesli
před Hospodina cizí oheň, proto Bůh zabil Uzu, když vztáhl ruku
na Hospodinovu schránu, proto padli mrtví k zemi Ananiáš
a Safira, když lhali Duchu svatému.
Boží slovo zjevně popisuje
zcela jiného Boha, než jakého popisuje Young v Chatrči.
Kromě těchto několika málo
věcí je v knize plno dalších herezí (např. jak Otec trpěl na kříži se
Synem) a dalších rouhavých prohlášení na adresu Kristovy
církve.
William P. Young přináší fiktivní příběh. Chatrč mluví o smyšleném bohu lidských představ a sentimentálním
odpuštění, které s biblickým odpuštěním nemá mnoho společného. Boží láska
popsaná v knize Chatrč je jenom špatnou karikaturou skutečné Boží lásky,
kterou popisuje Boží slovo.
Pragmatismus:
Věřím tomu, že Bůh může použít
i špatné věci k tomu, aby přitáhl lidi k sobě. Použil falešného
proroka Bileáma a použil jeho oslici, která promluvila. Ale nikde nás ve
svém slově nevede k tomu, abychom na takových věcech stavěli svou víru.
Máme ji stavět na nepohnutelném základu Božího slova.
Závěr
Některé lidi vyděsilo moje tvrzení
o tom, že Chatrč je rouhavá kniha – musím se přiznat, že mě děsí, že tak
málo křesťanů v této zemi je schopných rozpoznat rozdíl mezi Bohem,
který se nám dává poznat skrze Písmo a v Kristu a mezi falešným bohem
lidských představ, jakého nám představuje třeba Paul Young. Ale ačkoliv mě to
děsí, tak se tomu nedivím – Bible mluví o tom, že:
... přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení,
a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2 Tim 4,3–4)
Autor knihy William Paul Young je univerzalista a popíra základní biblické pravdy.
Je univerzalismus /
univerzální spása biblická?
Univerzalismus je víra, že každý bude spasen. V dnešní době žije mnoho lidí, kteří trvají na universální spáse - věří, že všichni lidé nakonec skončí v nebi. Možná že tak míní muže i ženy jejichž život je životem věčného trápení v pekle - a tento život zapříčiňuje zavrhnutí biblického učení na toto téma. Pro některé je to zdůrazění Boží lásky a milosrdenství - které tyto lidi vede k víře že Bůh se smiluje nad každou živou duší. Ale Písmo Svaté učí že někteří lidé stráví věčnost pekle.
Tak po prvé, Bible jasně říká,
že nespasení lidé budou trávit věčnost v pekle. Ježíšova slova potvrzují že čas
strávený v nebi pro spasené potrvá tolik, kolik potrvá čas pro nespasené v
pekle. Matouš 25:46 říká: "I půjdou tito do trápení věčného, ale
spravedliví do života věčného." Podle tohoto verše potrestání nespasených
je přesně tak věčné jak život spravedlivých. Někteří věří, že ti v pekle
nakonec přestanou existovat, ale Pán sám potvrzuje že to bude trvat věčně.
Matouš 25:41 a Marek 9:44 popisuje peklo jako "věčný oheň" a
"nehasnoucí oheň".
Jak se může jeden vyhnout
tomuto neuhasitelnému ohni? Mnoho lidí věří že všechny cesty - všchna
náboženství a víry - vedou do nebe, anebo míní že Bůh je tak plný lásky a
soucitu, že všechny lidé pustí do nebe. Bůh je nepochybně plný lásky a soucitu;
tyto vlastnosti Ho dovedly, aby poslal svého syna, Ježíše Krista, na svět
zemřít na křiži za nás. Ježíš Kristus jsou jediné dveře které vedou věčnosti v
nebi.
Ve Skutcích 4:12 se píše: "A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti."
V 1.Timoteovi 2:5 se píše: "Neboť jediný jest Bůh, jediný také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš."
V Janovi 14:6 Ježíš říká: "Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne".
Jan 3:16: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný."
Pokud zavrhneme Božího syna, nesplníme tím požadavek pro spasení. Jan 3:36: "Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však neposlouchá Syna, nespatří života, ale Boží hněv spočívá na něm."
Ve Skutcích 4:12 se píše: "A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti."
V 1.Timoteovi 2:5 se píše: "Neboť jediný jest Bůh, jediný také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš."
V Janovi 14:6 Ježíš říká: "Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne".
Jan 3:16: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný."
Pokud zavrhneme Božího syna, nesplníme tím požadavek pro spasení. Jan 3:36: "Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však neposlouchá Syna, nespatří života, ale Boží hněv spočívá na něm."
S verši jako tyto se stává
jasné, že universalismus a universální spása jsou nebiblická. Universalismus
přímo popírá to, co učí Bible. Ačkoli mnoho lidí viní křesťaný z netolerance a
"exkusivity" (jedině oni jsou "ti praví"), je důležité
pamatovat že to jsou slova samotného Krista. Křesťané samy tyto věci
nevymýšlejí; křesťané jen vyslovují co Pán už řekl. Lidé volí zavrhnout
poselství protože se nechtějí postavit tváří v tvář svým hříchům a připustit že
potřebují Pána aby je zachránil. Říct, že ti kdo odmítnou být spaseni Božím
spasením skrze Jeho Syna - budou spaseni, je znevážením svatosti a
spravedlnosti a negací toho, že potřebujeme Ježíšovu oběť za nás.
Vejděte těsnou branou, protože
široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří
jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je
těch, kdo ji nalézají! (Matouš 7:13)
- JEŽÍŠ KRISTUS
