Lukáš 17:11-19
A stalo se, když byl na cestě
do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné
vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a
hlasitě zvolali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl,
řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A stalo se, když odcházeli, že
byli očištěni. Jeden z nich, když suviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým
hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to
Samařan. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto
cizince?" A řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
Zde máme příběh dalších deset
mužů. Devět z nich si přišli ke Kristu jenom pro zázrak. Dokonce se k Pánu Ježíši
modlili a volali a přesto to nebyli jeho učedníci. Šli si svou cestou. Domnívali se, že následují Boží vůli. Devět
těchto mužů netoužilo po vztahu s Kristem, kdyby toužili, vrátili by se,
poděkovali by, vzdali by chválu Bohu. Oni si však řekli, že čím dříve je kněz
uvidí, tím lépe pro nich. Přáli si pouze požehnání v tělesné, hmotné oblasti.
Nic více. A nic více také nedostali. Zůstali sice uzdraveni, ale nebyli Kristem duchovne požehnáni. Ač prožili velký zázrak, ač se ke
Kristu modlili, přesto zůstali Kristem nepoznáni.
Mnozí křesťané stejně tak
tvrdí, že Kristovo požehnání spočívá v tělesné oblasti, ve velkých zázracích, v
uspokojování potřeb, v tělesném zdraví, v bohatství. Ale to není pravda. Pán Ježíš
odmítá být pouhým automatickým zdrojem neosobní síly, automatem, kde na jedné
straně vrazíme víru a na druhé vypadne zázrak. Pán Ježíš touží po mnohem více. Po
vztahu s námi. Chudoba, nemoc, křivdy, při kterých
jako Job procházíme s Pánem Ježíšem Kristem bok po boku je více než bohatství bez
Ježíše Krista.
Mnozí křesťané v podstatě
volají k Bohu: "Plať nám, ať poznáme tvojí lásku. Zaplať nám a my se ti oddáme." Církev Jobových přátel: "Jdi za Kristem, vyděláš na tom." Ale jak Bůh
dokazuje svou lásku?
Zamiloval jsem si vás,
praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz , že sis nás zamiloval?‘ Což
nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua
jsem však odmítnul. Malachiáš 1:4.
Kde je důkaz, že jsme si
zamilovali naše manželky, než v tom, že jenom naši ženu si vyvolujeme za
manželku, milenku, v dobách dobrých i zlých, v nemoci i ve zdraví, mládí i ve
staří, v bohatství i v chudobě, a ostatní ženy pro tento ůčel odmítneme? Je to
láska, jestliže k manželce si vezmeme pět milenek? Jestliže se po pěti, deseti,
třiceti letech s manželkou rozvedeme a řekneme ji: Sorry, našel jsem si mladší?
Když řekneme: Ano, jsi moje žena, milenka, ale jenom tehdy, kdy jsi mladá,
krásná, svěží, neokoukaná, bohatá, splňující mé představy?
Stejně tak i Boží láska se
projevuje v tom, že si nás vyvolil, aby s námi měl osobní vztah. On si vyvolil
Církev, aby byla Jeho nevěstou, jedinou nevěstou. Aby
On byl naším jediným Bohem. V tom je Boží láska. Vše ostatní je navíc,
třešnička na dortu, která dort nevytváří a dort ji nepotřebuje.
Střezme se prázdného, vypočítavého křesťanství.
Bůh totiž nestojí o
prostitutku, nevěstku, které musí platit, aby se mu oddala. Touží po nevěstě,
která se mu oddává z lásky.
Bůh ale dokazuje svou lásku k
nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.
Římanům 5:8
Neboť Bůh tak miloval svět, že
dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl
věčný život.
Jan 3:16