A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy, takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“ To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze. Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. Dověděli se o tom všichni Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných. Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo.
Zázraky samy o sobě nikoho
nespasí (L 16,27-31; J 2,23-25). Zázraky musejí být v návaznosti na svědectví
Božího slova.
Pán Bůh dal Pavlovi konat
„zvláštní zázraky“, protože Efez byl centrum okultních praktik (Sk 19:18-19) a Pavel
demonstroval Boží moc právě uprostřed satanova teritoria. Mějme na mysli, že
kdekoli Boží lid slouží pravdě, satan posílá falešné napodobovatele, aby tuto
službu narušovali.
Pán Ježíš vysvětluje tuto
skutečnost v podobenství o plevelu (Mt 13:24-30; 36-43). Petr to prožil v Samaří
(Sk 8:9) a Pavel na Páfu (Sk 13:4-12). Všechno, co koná Boží lid, se snaží
satan napodobit, protože ví, že nevěřící svět to neumí rozlišit (2K 11:13-15).
Pro židovské kněze nebylo
neobvyklé se pokoušet vymítat démony (L 11:19), ale bylo zcela nezvyklé k tomu používat
jméno Ježíše Krista. Tito lidé neměli s Ježíšem žádnou osobní zkušenost ani k
němu neměli osobní vztah, ale chtěli použít toto jméno jako Pavel. Tento jejich
postup však nefungoval. Démon řekl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste
vy?“ Démony posedlý muž pak zaútočil na sedm knězů a vyhnal je z domu.
Kdyby bylo toto vymítání
úspěšné, znevážilo by to jméno Pána Ježíše a všechnu službu církve v Efezu. (Pavel stál
před podobnou situací ve Filipech Sk 16:16). Bůh však použil tuto situaci k
tomu, aby satana porazil a usvědčil ty věřící, kteří ještě byli zavlečeni do
magických čar.
Místo aby jméno Boží bylo zneváženo,
tato událost jeho jméno oslavila a způsobila, že Boží slovo se šířilo ještě
mocněji a rychleji než předtím. Napětí sloves v Sk 19:18 ukazuje, že lidé
„přicházeli a vyznávali“. Tito lidé se docela nerozešli s hříchem a ještě možná
praktikovali svou magii, ale Pán s nimi jednal.
Celková hodnota čarodějnické
literatury, kterou spálili, se rovnala celkové mzdě 150 pracovníků za celý rok!
Tito lidé nepočítali, kolik ztratili, ale činili pokání a odvrátili se od svých
hříchů.
Warren Wiersbe