Závist
Tento svět je sobecký. Je tu
vazba na Jk 3:1, kde Jakub varuje, aby se neprosazovali do duchovních úřadů.
Moudrost tohoto světa říká, „Prosaď se. Jsi aspoň tak dobrý, jako druzí
kandidáti, spíš lepší! Kolo, které nejhlasitěji vrže, se musí namazat“. Je to
smutné, ale i mezi Božím lidem je v takovém počínání velký podíl sobectví a
tělesnosti. I apoštolé se dohadovali, kdo je větší v Božím království.
Je snadné se vydat na cestu
vlastního ega pod pláštíkem duchovnosti. Farizeové využívali svou náboţenskou
horlivost, aby je lidé uznávali a chválili (Mt 6,1-18). Měli bychom být
zapáleni pro věci Boží, ale musíme si být jistí, že naše motivy jsou správné.
Moudrost tohto světa zdůrazňuje člověka a Boha ochuzuje o slávu. Pavel v 1K
1:17 se zabývá moudrostí Boží a moudrostí tohoto světa a vysvětluje, proč Bůh
pracuje tak, jak to dělá: „aby se před ním nemohlo chlubit žádné tělo“ (1K
1,29). Celý odstavec končí výzvou: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu!“ (1K
1,31)
Je naše zanícení pro Pána
duchovní, nebo tělesné? Těší nás, když druzí mají úspěch, nebo jim potají
závidíme a kritizujeme je? Rmoutí nás, když druzí selhávají, nebo jsme rádi?
Když do sboru pronikne moudrost tohoto světa, je tam velký podíl tělesnosti a
oslavování člověka. Buďme na pozoru!
Svárlivost
To slovo znamená „stranictví“.
Řekové to slovo požívali k popisu politiků, kteří usilovali o hlasy. Moudrost
světa říká, „Udělej pro to, co můžeš! Zeptej se lidí ve sboru, jestli jsou pro
tebe, nebo proti tobě!“ Takový sobecký duch samozřejmě vede k soupeření a
rozdělení. „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, ale v pokoře
pokládejte jeden druhého za důstojnějšího sebe“ (F 2,3).
Vychloubačnost
Pýcha se ráda chlubí a nic není pyšnějšího,
než lidská moudrost. Je možné předat dobrou zprávu tak, aby byl oslaven Bůh,
ale i tak, že je oslaven člověk. Je velmi nešťastné, když je takový oboustranný
hluboký obdiv i mezi Božím lidem. V 2K 10, kde Pavel musel mluvit o své službě,
si dával pozor, aby chvála patřila Bohu.
„Neopovažujeme se zařadit mezi
ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe; tím, že se měří jen podle
sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost“ (2K 10,12). Kde je v
činnosti Boží moudrost, tam je i pokora a poddanost a chcete, aby byl oslaven
Bůh. Nebudete se srovnávat s jiným křesťanem, protože vidíte jen Krista a
srovnáváte se s ním; každý máme před sebou ještě dlouhou cestu!
Lhaní
„Nelžete proti pravdě“. Tomu
není tak těžké porozumět. Jde o sobeckou ctižádost, která vede ke stranictví a
soupeření. Abychom „byli zvoleni“ (byli oblíbení), musíme se i chlubit a s tím je
většinou spojeno i lhaní. Každého bude hodnotit Pán podle toho, co je v jeho
srdci. „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na
světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane
chvály od Boha“ (1K 4,5).
Jaká je to úleva se podívat na
znaky duchovní moudrosti.
Tichost
Tichost není slabost; je to
ovládaná síla. Tichý člověk se sám sobecky neprosazuje. Tichému člověku jde jen
o Boží slávu a nehoví si ve chvále od lidí. Tichost je ovocem Ducha svatého (Ga
5,23); nemůže ji vytvořit člověk. Je falešná pokora, kterou lidé zaměňují s
tichostí, ale je to jen padělek.
„Tichost, kterou dává
moudrost“ (EP), nebo „moudrá krotkost“ (NBK) je zajímavá vazba. Tichost je
správné užití síly a moudrost je správné užití poznání. Souvisí to spolu. Na
opravdu moudrém člověku se v denním životě pozná, že je Božím dítětem. Názory a
to, co člověk dělá, spolu souvisí
Čistota
„Především čistá“ zdůrazňuje,
jak je důležitá svatost. Bůh je svatý, proto i moudrost shůry je čistá. V
pozadí je představa neposkvrněné nevinnosti. Jakub o tom mluví znovu v 4,8 –
„očistěte svá srdce“. Boží moudrost vede k čistému životu. Lidská moudrost spíše
vede k hříchu. Je duchovní čistota, jejímž výsledkem je čistý vztah k Pánu (2K
11,3) a je světáctví, které z člověka dělá duchovního cizoložníka (Jk 4,4).
Pokoj
Lidská moudrost vede k soutěžení,
sporům, ba k bojům (Jk 4,1.2), ale moudrost Boží vede k pokoji. Tento pokoj je
založen na svatosti, ne na kompromisech. Bůh nikdy neudržuje „pokoj za každou cenu“.
Pokoj v církvi není důležitější než její čistota. Když je křesťanský sbor čistý
a miluje Boha, bude v něm i pokoj. „Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost
zajistí klid a bezpečí na věky“ (Iz 32,17). Církev nikdy nebude mít pokoj, když
bude hříchy zametat pod koberec a tvářit se, že nejsou. Lidská moudrost říká:
„Zakryj hřích! Drž věci pohromadě!“ Boží moudrost říká: „Vyznej svůj hřích a
můj pokoj bude držet věci dohromady!“
Ohleduplnost
M. Arnold ji rád nazýval
„sladkou rozumností“. Je to zdrženlivost a sebeovládání bez kompromisů, jemnost
a laskavost bez slabosti. Ohleduplný člověk nebude vědomě vyvolávat spory, ale
ani nebude ustupovat z pravdy jen proto, aby byl klid. Carl Sandburg popsal
Abrahama Lincolna jako „sametovou ocel“. Je to výstižný popis ohleduplnosti. Ochota
dát se přesvědčit, poddajnost. Tuto schopnost dává člověku Boží moudrost;
takový věřící snadno může s někým žít a spolupracovat. Lidská moudrost dělá člověka
tvrdým a neústupným. Poddajný člověk je ochotný vyslechnout všechny pohledy na daný
problém, ale neslevuje z toho, o čem je přesvědčen. Může nesouhlasit, aniž by
byl protivný. Je „rychlý ke slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“ (Jk
1,19). Mnozí lidé si myslí, že neústupnost je schopnost držet své přesvědčení a
musí být vždycky po jejich. Když pracuje Boží moudrost, tam je ochota slyšet,
myslet, modlit se a uposlechnout, co Bůh ukáže.
Slitování
Být „něčeho plný“ znamená být
něčím řízen. Koho vede Boží moudrost, ovlivňuje ho slitování. „Buďte milosrdní,
jako je váš Otec“ (L 6,36). Bůh ve své milosti nám dává, co si nezasluhujeme, a
ve svém milosrdenství nám nedává, co si zasluhujeme. Podobenství Pána Ježíše o
milosrdném Samaritánovi je ilustrací slova slitování (L 10,25-37). Pro Samařana
pečovat o cizího Žida byl čin milosrdenství. Nemohl z toho nic mít, kromě požehnání,
když člověk koná, co se Bohu líbí. Postižený člověk mu to nemohl vrátit. To je slitování.
Boží ovoce
Lidé, kteří jsou věrní, nesou
ovoce. Kde je Boží moudrost, život nezůstává prázdný. Duch Boží působí ovoce k
Boží slávě (viz J 15,1-16). Zákoník v L 10,25-37 byl ochotný diskutovat o tom,
kdo je náš bližní, ale nebyl ochotný se stát někomu bližním a pomoci mu. Boží
moudrost je praktická; mění život a vede k dobrým skutkům, jež oslavují Boha.
Warren Wiersbe