Dejte si pozor,
bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého
Boha. Naopak, povzbuzujme se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes',
aby se nikdo z vás oklamán hříchem neopozdil, nezatvrdil.
Tohle
potřebujeme všichni, povzbuzovat se navzájem ve víře, případně také, když je to
nezbytné, jeden druhého napomínat, sloužit si v utvrzování víry, důvěry Pánu a
jeho slovu. „aby nikdo z vás
nebyl oklamán hříchem“.
Ačkoli je to
slovo adresováno nejprve věřícím kvůli zatvrzelosti, oklamání hříchem, je to
myšlenka, která má co říci také nevěřícím lidem. Mnozí nevěřící lidé jsou
oklamáni hříchem, svou nevěrou, svou slepou oddaností různým věcem mimo Boha.
Což, nutno upozornit, může být třeba i různé náboženství, které vlastně spojení
s Bohem jako takovým nezprostřekovává, protože Boží slovo nahrazuje svými
vlastními obřady a pod.
Nevěra je to, co
připravuje lidi o spasení a potom také o osobní živé spojení s Bohem. A brat McGee
sem jako ukázku ze své přehojné kazatelské praxe připojuje poměrně dlouhý
příběh, který začíná možná poněkud zvláštním prohlášením:
Když mi někdo říká,
že má intelktuální problémy, které mu překážejí v přijetí Krista, jednoduše mu
nevěřím. Dovolte, abych
vám předložil ilustraci ze zkušnosti, kterou jsem získal, když jsem vyučoval na
biblických hodinách v centru města Los Angeles. Jistý úředník si povšiml, že ve
čtvrtek večer přichází do naší modlitebny zástup lidí. Všichni měli s sebou
Bible, poznámkové bloky a vypadali, jakoby je to povídání v modlitebně opravdu
zajímalo.
Úředníka
zajímalo, co může tolik lidí lákat do církve po večerech v průběhu týdne, a tak
jednou přišel spolu se zástupem ostatních, aby se sám podíval. Vydržel až do
konce kázání a pak přišel za mnou. Byl to velice příjemný chlapík a vypadal
upřímně. "Všechno,
co jsem tu dneska slyšel, byla samá Bible. Je to to, co sem přitahuje tyhle
lidi?" Řekl mi, vypráví dále náš kazatel. Myslím, že ano, protože v
čtvrtky večer tu neděláme nic jiného.
Úředník se pak
jal chodit docela pravidelně a postupně jsem ho vídal nejen ve čtvrtky, ale v
neděle a zdál se velmi nadějný. Jednou přišel do mé pracovny a pravil: "Myslel
jsem si, že jsem křesťan. Teď vím, že nejsem. Jsem pouze členem církve. Ale
stejně mám určité intelektuální problémy s některými věcmi, které jste v
kázáních vyslovil." A pak pokračoval pochybnostmi o Jonášově třídenním
pobytu v břiše ryby.
Náš kazatel mu
ukázal slova Pána Ježíše, který tento příběh připomíná a spojuje jej se svým
vlastním vzkříšením. Pak to uzavřel pro nás možná dost překvapivě, ale docela
typicky po svém: Jestli máte problémy věřit, že Jonáš byl tři dny v břiše ryby,
pak budete mít potíže věřit, že Kristus byl vzkříšen! Tím mu chtěl ukázat, že
pokud by byla nějakým způsobem nespolehlivá jedna malá část Bible, byla by tím
nespolehlivá vlastně Bible celá.
"Dobrá,
takhle jsem to nebral. Pak tu tedy není asi už žádný problém." Přecejen, nemáte
jinou intelktuální překážku? Otázal se neodbytně náš průvodce. "Myslím, že
nemám."
Podíval jsem se
mu zpříma do očí a zeptal se ho: Jaký hřích máte
ve svém životě, že jste ještě nepřijal Krista? Trochu se polekal, zčervenal a
povídá: "Řekl vám o mě někdo něco?" Ne, to ne. Vidím
jen, že váš intelektuální problém je ve skutečnosti problém srdce. Ve vašem
životě je něco, co vám brání přijít ke Kristu! Statný úředník, jakoby se
zlomil. Plakal a vyznával, že platil apartmá pro svou sektretářku a mírně řečeno,
trávil tam s ní hodně času. Ví o tom vaše manželka? Zatím je to před ní snad
utajeno. Takže to je váš
problém, viďte, nechtěl jste se vzdát své sekretářky pro Krista. Podíval se na
mě a řekl: "Ano. Zítra s ní promluvím a ukončím to." Padl v mé
kanceláři na kolena a přijal Pána Ježíše jako svého Spasitele.
Přátelé, dlouhá
léta jsem byl kazatelem, uzavírá své vyprávění náš přednášející, a poznal jsem,
že lidem ve skutečnosti v přijetí Krista nebrání intelktuální problémy, ale
hřích v jejich srdci.
Vernon McGee