Rimanům 12:15
Radujte se s radujícími, plačte s
plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte
se všedním službám.
Jak je to běžné
ve světě? Smějte se a svět se bude smát s vámi. Plačte a zůstanete sami. Boží
lid má být jiný. Především, věřící křesťané mohou mít v síle Božího Ducha
pochopení pro bolesti druhých. Za lidským utrpením mohou rozpoznávat utrpení
Božího Syna, který trpěl za hříchy světa a který plakal tam, kde plakali lidé
kolem něho. Skutečný křesťan nebude druhému rozmlouvat jeho smutek lacinými
slovy, nepodcení lidskou bolest a nemávne nad ní rukou.
Ale nejde tu jen
o bolest. Pavel mluví i o společné radosti. To bývá těžší, než společný pláč.Nejde
tu totiž o společný smích, ale o spoluradost. Radost s druhým z jeho úspěchů, z
jeho štěstí, z jeho prospěchu. To vylučuje závist. Nevím, jestli jiný národ na
světě má tak blízko k závisti jako Češi. Vidím v závisti největší bolest naší
společnosti. Lidi trápí, že mnohé věci nemají, ale ještě víc jim vadí, že je
může mít někdo jiný. Pánu Bohu se takové myšlení hnusí.
Vzájemné porozumění, pokora o ochota k obyčejné práci, to jsou krásně křesťanské vlastnosti, kterých je vždycky nedostatek, ale které se Pánu Bohu líbí. Nejkrásnějším vzorem nám tady může být sám Pán Ježíš. Proto apoštol Pavel vyzýval křesťany ve Filipách: Nechť je mezi
vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a
přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil a vzal na sebe způsob
služebníka (Filipským 2:5-7).
Vzájemné porozumění, pokora o ochota k obyčejné práci, to jsou krásně křesťanské vlastnosti, kterých je vždycky nedostatek, ale které se Pánu Bohu líbí. Nejkrásnějším vzorem nám tady může být sám Pán Ježíš. Proto apoštol Pavel vyzýval křesťany ve Filipách:
Vernon McGee
