Radujte se s radujícími, plačte s plačícími

Rimanům 12:15
Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám.

Jak je to běžné ve světě? Smějte se a svět se bude smát s vámi. Plačte a zůstanete sami. Boží lid má být jiný. Především, věřící křesťané mohou mít v síle Božího Ducha pochopení pro bolesti druhých. Za lidským utrpením mohou rozpoznávat utrpení Božího Syna, který trpěl za hříchy světa a který plakal tam, kde plakali lidé kolem něho. Skutečný křesťan nebude druhému rozmlouvat jeho smutek lacinými slovy, nepodcení lidskou bolest a nemávne nad ní rukou.

Ale nejde tu jen o bolest. Pavel mluví i o společné radosti. To bývá těžší, než společný pláč.Nejde tu totiž o společný smích, ale o spoluradost. Radost s druhým z jeho úspěchů, z jeho štěstí, z jeho prospěchu. To vylučuje závist. Nevím, jestli jiný národ na světě má tak blízko k závisti jako Češi. Vidím v závisti největší bolest naší společnosti. Lidi trápí, že mnohé věci nemají, ale ještě víc jim vadí, že je může mít někdo jiný. Pánu Bohu se takové myšlení hnusí.

Vzájemné porozumění, pokora o ochota k obyčejné práci, to jsou krásně křesťanské vlastnosti, kterých je vždycky nedostatek, ale které se Pánu Bohu líbí. Nejkrásnějším vzorem nám tady může být sám Pán Ježíš. Proto apoštol Pavel vyzýval křesťany ve Filipách: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil a vzal na sebe způsob služebníka (Filipským 2:5-7).


Vernon McGee