Nedávejte psům,
co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a
roztrhají vás.
Křesťan musí umět správně rozlišovat, protože ne každý
je ovce. Někteří lidé jsou dokonce prasata a psi a jiní zas vlci v ovčím
kožichu! Jsme ovce Pána Ježíše, ale to neznamená, že bychom se měli nechat od
lidí „ovčí vlnou" klamat! (nechat si věšet bulíky na nos) Z jakého důvodu
máme dělat rozdíl. Jako Boží lid máme tu výsadu, že můžeme brát do rukou Boží
svaté věci. Bůh nám svěřil drahý poklad Božího slova (2K 4,7) a musíme s ním
nakládat uctivě. Žádný řádný kněz by nehodil maso s oltáře špinavým psům a jen
blázen by házel perly prasatům. Na jedné straně musíme nést evangelium „všemu stvoření"
(Mk 16:15), na druhé straně však nesmíme nakládat s evangeliem lehkomyslně a bez
rozlišování. Ježíš se odmítl bavit s Herodem (L 23,9) a Pavel se přestal
věnovat Židům, kteří se vzpírali Božímu slovu (Sk 13:44-49). Smysl rozsuzování
není druhé lidi odsoudit, ale naopak službu jim umožnit.
Všimněme si, že Ježíš vždy postupoval individuálně
podle lidských potřeb a duchovních okolností. Neměl nějakou naučenou řeč,
kterou by říkal každému. S Nikodémem hovořil o duchovním narození, ale se
Samařskou ženou o živé vodě. Když se ho přední Židé snažili chytit do léčky, na
jejich otázky neodpovídal (Mt 21:23-27). Každý moudrý křesťan nejprve odhadne
stav lidského srdce, než vezme do rukou perly.
Warren Wiersbe