A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ. Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.
Petr končí list pozitivně a
připomíná svým čtenářům, že Bůh ví, co dělá a všechno má pod svou kontrolou.
Bez ohledu na to, jak jsou zkoušky těžké, křesťan má vždycky naději. Pro tento postoj
naděje Petr uvádí několik důvodů.
Máme Boží milost. Naše spasení
je díky jeho milosti (1Pt 1:10). „Okusili jsme, že Pán je dobrý“ (1Pt 2:3), a tak se
nebojíme ničeho, co s námi zamýšlí. Jeho milost je rozmanitá a postihuje
každou životní situaci. Když se mu podřizujeme, dává nám milost, jakou
potřebujeme. Vlastně on je „Bůh veškeré milosti“. Má milost, aby pomohl,
kdykoli je třeba (Žd 4:16). Dává „více milosti“ (Jk 4:6) a v této milosti musíme
stát (1Pt 5:12 viz Ř 5:2).
Víme, že nás čeká sláva.
„Povolal nás do své věčné slávy skrze Ježíše Krista“. Je to nádherné dědictví,
do kterého jsme se narodili (1Pt 1:4). Cokoli začíná Boží milostí, vždycky vede
do Boží slávy (Ž 84:11). Když při utrpení budeme záviset na Boží milosti,
výsledkem takového utrpení bude sláva (1Pt 4:13-16). Cesta může být těžká, ale
vede do slávy a to je to podstatné.
Naše přítomné utrpení je jen
na nějaký čas (1Pt 1:6), ale sláva, k níže utrpení vede, je věčná. Pavel měl na
mysli totéž, když psal 2K 4:17 – „Nynější utrpení trvá jen chvilku a je lehké, ale
zjednává nám slávu nad pomyšlení nesmírnou, obrovskou, která potrvá věčně“.
Víme, že naše zkoušky budují
křesťanský charakter. Řecké slovo, přeložené „dokonalé vás učiň“ znamená
„vybavit, zlepšit, dát dohromady“. To slovo je u Mt 4:21 přeloženo „spravovat
sítě“. Bůh má různé nástroje, s jejichž pomocí pracuje se svým lidem, aby ho
připravil na život i službu a utrpení je jedním z nich. Jiný takový nástroj je
Boží slovo (2Tm 3:16-17 – „náležitě připraven“). Používá také společenství
věřících (Ef 4:11-16).
Náš Spasitel na nebi na svých dětech
pracuje a zdokonaluje je, aby konaly jeho vůli a dílo
Petr používá
tři výrazy k popisu charakteru, který Bůh chce, abychom měli.
Upevnit
Znamená být zafixován;
křesťané nesmějí být nejistí ve svém postoji ke Kristu. Naše srdce má být
upevněno (1Te 3:13; Jk 5:8) a to se děje Boží pravdou (2Pt 1:12). Upevněný věřící
nebude zlomen pronásledováním, ani ho nezláká falešné učení (2Pt 3:17).
Posílit
Je to Boží síla,
kterou nám Bůh dává, abychom zvládli nároky života. K čemu by bylo pevně stát
na pevném základu, kdybychom neměli sílu jednat?
Postavit
Postavit na pevný základ. Původní
slovo je v tomto smyslu použito v Žd 1:10. Dům postavený (založený) na skále
odolá v bouři (Mt 7:24-27). Věřící, který je pevně zakotven v Boží vůli,
„setrvá ve víře a nedá se odtrhnout od naděje evangelia“ (Kol 1:23). Nebude
„unášen a zmítán závanem kdejakého učení“ (Ef 4:14).
Když nevěřící člověk prochází
utrpením, mnohdy ztrácí naději. U věřícího člověka však utrpení tu naději jen
zvětšuje. „Nejen to, chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost
a z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje“ (Ř 5:3-4). Bůh buduje
charakter a prosvětluje naději, když mu věřící člověk důvěřuje a závisí na jeho
milosti. Výsledkem je oslava Božího jména vždycky a navždy.
Pavel své listy vždycky končí požehnáním milostí (2Te 3:17-18). Petr svůj list končí žehnáním pokojem. Svůj dopis začal pozdravem a přáním pokoje a celá epištola od začátku do konce na Boží pokoj ukazuje. Jak skvělý způsob ukončení dopisu, který ohlašuje příchod těžkých zkoušek!
Pavel své listy vždycky končí požehnáním milostí (2Te 3:17-18). Petr svůj list končí žehnáním pokojem. Svůj dopis začal pozdravem a přáním pokoje a celá epištola od začátku do konce na Boží pokoj ukazuje. Jak skvělý způsob ukončení dopisu, který ohlašuje příchod těžkých zkoušek!
Warren Wiersbe