Každý, kdo je pokoušen, je
strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak
počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
Ale každý je pokúšaný tým, že ho vlastná žiadosť
zachvacuje a zvádza.
Žádosti
Původní výraz znamená žádosti
všeho druhu, nejen tu sexuální. Normální žádosti života nám dal Bůh a samy o sobě
nejsou hříšné. Bez těchto žádostí bychom nefungovali. Kdybychom nevěděli, co je
to hlad a žízeň, nejedli bychom a nepili a nakonec bychom zemřeli. Bez únavy
bychom si nešli odpočinout, až by se dostavil kolaps. Sex je také normální
touha; bez ní by lidská rasa nemohla pokračovat.
Do těžkostí se dostáváme, když
chceme tyto žádosti uspokojit způsobem, který není podle Boží vůle. Jedení je
normální, ale obžerství je hřích (a také nedělá člověku dobře). Spánek je normální,
ale lenost je hřích. „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrní,
neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh“ (Žd 13,4).
Někteří lidé se snaží být
„duchovními“ potlačováním těchto normálních žádostí a tužeb, nebo dokonce je
popírají; tím ale ze sebe jen dělají něco méně než člověka. Tyto základní touhy
života jsou parou, která celý stroj uvádí v chod. Vypněte zdroj páry a zastaví
se to. Nechte páru tryskat, kudy chce, a dojde k destrukci. Tajemství úspěchu
je stálý dohled. Tyto touhy musejí být našimi sluhy a ne pány a toho můžeme
dosáhnout skrze Ježíše Krista.
Svody
Žádné pokušení jako pokušení
nevypadá; vždycky je lákavé a svůdnější, než jaké ve skutečnosti je. Jakub použil
dvě ilustrace ze světa sportu, aby to dokázal. Sváděn (tažený pryč) má v sobě
myšlenku štvanice a léčky; váben v původní řečtině znamená „sednout na špek“.
Lovci a rybáři používají návnady, aby přilákali a chytili svou kořist. Žádné
zvíře nevleze vědomě do pasti a žádná ryba nezabere na prázdný háček. Hlavní je
tedy zamaskovat háček a past.
Pokušení má vždycky v sobě
nějaké vnadidlo, které apeluje na naše přirozené touhy. Návnada nás nejen přitahuje,
ale také zakrývá fakt, že vyhovět touze nakonec přinese trápení a soud. Tou
vzrušující věcí je návnada. Lot by se nikdy nestěhoval do blízkosti Sodomy,
kdyby předtím neviděl „zavlažované zahrady Jordánské“ (Gn 13). Kdyby se David
nezadíval na manželku svého souseda, nikdy by se nedopustil cizoložství se
všemi jeho tragickými následky: smrt dítěte (syna Beršeby), vražda udatného
vojevůdce (Uriáše), zhanobení dcery (Támar). Návnada způsobuje, že nevidíme
následky hříchu.
Když satan pokoušel Ježíše,
měl vždycky pokušení maskované Slovem Božím. Třikrát řekl: „Je psáno“. Z
lidského pohledu proměnit kameny v chléb, když umírám hladem, je docela rozumná
věc, ale ne z Božího pohledu. Když známe Bibli, budeme se stavět k návnadám
rozhodně. To je míněno slovy chodit vírou a ne podle toho, co je vidět na první
pohled.
Neposlušnost
Posunuli jsme se od emocí
(touha) a rozumu (svody) k vůli. Jakub použil i jinou ilustraci; místo rybaření
a lovení použil obraz narození dítěte. Touha používá metody uchopit návnadu. Vůle
se projeví na jednání, na tom, co člověk dělá; výsledkem je hřích. Ať už to tak
cítíme nebo ne, jsme loveni a chytáni. Dítě se narodilo a stačí jen čekat, až doroste!
Život křesťana je věcí vůle,
ne pocitů. Často slyším některé věřící říkat: „Nemám chuť si číst Bibli“. Nebo
„Nemám chuť se jít modlit“. Děti jednají na základě pocitů, ale dospělí na základě
vůle. Jednají určitým způsobem, protože je to správné, bez ohledu na to, jak se
cítí. To vysvětluje, proč nezralí křesťané snadno upadnou do pokušení: dovolí,
aby jejich pocity rozhodovaly o tom, co člověk udělá. Čím častěji naučíte svou
vůli říci lákavému pokušení NE, tím více bude Bůh řídit váš život.
Smrt
Důsledkem neposlušnosti není život,
ale smrt. Někdy to trvá roky, než hřích dozraje, ale když ten čas přijde, je
výsledkem smrt. Když věříme Božímu slovu a uvědomujeme si konečnou
tragedii, vede nás to ke zvýšené opatrnosti a povzbuzuje, abychom nepodléhali
pokušení. Pán Bůh vytvořil tuto hranici, protože nás miluje. „Což si libuji ve
smrti svévolníka“? (Ez 18,23)