Ó, nerozumní Galatskí! Kto vás
omámil, aby ste neboli povoľní pravde? Veď som vám pred oči nakreslil Ježiša
Krista, toho ukrižovaného! Len to by som chcel zvedieť od vás, či ste zo
skutkov zákona prijali Ducha, a či zo zvestovania viery? Či ste takí
nerozumní? Začali ste duchom, a teraz končíte telom? A koľko ste pretrpeli
nadarmo? A ozaj, nadarmo. Ale či Ten, ktorý vám dáva Ducha a robí divy
medzi vami, robí to skutkami zákona, alebo zvestovaním viery? Je to ako s
Abrahámom, ktorý uveril Bohu a počítalo sa mu to za spravodlivosť. Vedzte
teda, že tí, čo sú z viery, sú synovia Abrahámovi!
V této epištole je Duch svatý
připomínán osmnáctkrát a v Pavlově obhajobě evangelia Boží milosti hraje
významnou úlohu. Jediný skutečný důkaz obrácení je přítomnost Ducha svatého v životě
věřícího (Ř 8:9). Pavel klade důležitou otázku: "Dal vám Bůh svého Ducha
proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti Božího
slova, kterou jste slyšeli?" Jistě, tady je možná jediná odpověď: Duch
Boží vstoupil do jejich života proto, že uvěřili v Ježíše Krista.
Je důležité, abychom dobře
rozuměli dílu Ducha svatého při spasení a v životě křesťana. Duch svatý obviňuje
hynoucího hříšníka a ukazuje mu Krista (J 16:7-11). Hříšník může Duchu vzdorovat
(Sk 7:51), nebo se mu poddat a uvěřit v Krista. Když hříšník v Krista uvěří, je
narozen z Ducha (J 3:1-8) a přijímá nový život. Je také Duchem pokřtěn a stává
se částí Kristova duchovního těla (1K 12:12-14). Věřící je zapečetěn Duchem (Ef
1:13-14) jako záruka toho, že se jednou bude radovat v Kristově slávě.
Jelikož Duch svatý tolik pro
věřícího znamená, věřící má vůči Duchu, který žije v jeho těle, velkou odpovědnost
(1K 6:19-20). Křesťan má "chodit v Duchu" (Ga 5:16.25) tím, že čte Boží
slovo, že se modlí a koná Boží vůli. Když Boha neposlouchá, zarmucuje Ducha (Ef
4:30) a když v tom setrvává, tak ho uhašuje (1Te 5:19). Věřící člověk by měl
být naplňován Duchem (Ef 5:18-21), což prostě znamená "být Duchem ovládán".
Je to stálá zkušenost, jako pití vody z čerstvého pramene (J 7:37-39).
Takže Galatští při svém
obrácení prožili přijetí Ducha svatého na základě své víry a ne pro skutky
zákona. To Pavla vede k další otázce: "Začali jste žít z Ducha Božího, a teď
spoléháte sami na sebe? Když jste s tímto Duchem začali, můžete pokračovat v
růstu bez tohoto Ducha a být závislí jen na těle?" (Ga 3:3 KP) Slovo
"tělo" zde neznamená lidské tělo, ale starou lidskou přirozenost.
Když Bible mluví o "těle", je to obvykle negativní (viz Gn 6:1-7; J
6:63 Ř 7:18; F 3:3). Když jsme byli spaseni skrze Ducha a ne skrze tělo, skrze
víru a ne zákon, je důvod, abychom pokračovali v tom, čím jsme začali.
Jako ilustrace nám může
posloužit tělesné narození. Má-li být počato a narozeno dítě, vyžaduje to dva
lidské rodiče. Podobně když se má narodit dítě do rodiny Boží, vyžaduje to také
dva duchovní rodiče: Ducha Božího a Slovo Boží (J 3:1-8; 1Pt 1:22-25). Když se
narodí zdravé dítě, má všechno, co pro život potřebuje. Nic se k tomu nemusí
přidávat. Když se narodí dítě do rodiny Boží, má všechno, co potřebuje, v tom
duchovním smyslu: nic se nemusí dodávat! Dítě potřebuje stravu, pohyb a
čistotu; tak se bude dobře vyvíjet. Bylo by podivné, kdyby rodiče museli
postupně chodit s dítětem k lékaři, aby mu jednou dal uši, podruhé prsty atp. "Začali
jste Duchem", píše Pavel. Nic se nemusí přidávat! Choďte Duchem a porostete
v Pánu.