Kolosenským 2:18 – ROH
Nech vás nikto nepripraví o víťazné chcúc to docieliť samozvolenou pokorou
Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. (Kol 2:18)
Uvědomili jste si někdy, jak zvláštní logiku tady Pavel použil? Mluví tady o poníženosti jako o projevu pýchy. Cožpak je to možné? Cožpak pýcha není povyšování se? Nejen že je to možné, ono je snad až příliš časté. Mezi křesťany snad ještě víc než jinde. Vyplývá to ze skutečnosti, že pokora je v církvi oceňovanou vlastností. Jestli tedy chce být někdo v církvi uznáván a oceňován, měl by být pokorný. A pyšný člověk touží po ocenění druhých. To ho pak může velmi snadno přivést k hrané pokoře, k přehnanému důrazu na okázalou skromnost. Je to s ním pak jako s těmi pokrytci, o kterých mluvil Pán Ježíš, jak se modlí na nárožích a v synagógách, aby byli všem na očích (Mat 6:5). Pyšný člověk si může zakládat na zdání vlastní pokory. Ke skutečné pokoře to má velmi daleko.
J. Vernon McGee