Uzdravení malomocných
Lukáš 17:11-19
A stalo se, když byl na cestě
do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné
vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a
hlasitě zvolali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl,
řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A stalo se, když odcházeli, že
byli očištěni. Jeden z nich, když suviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým
hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to
Samařan. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto
cizince?" A řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě
zachránila."
Zde máme příběh dalších deset
mužů. Devět z nich si přišli ke Kristu jenom pro zázrak. Dokonce se k Ježíši
modlili a volali a přesto to nebyli jeho učedníci. Šli si svou cestou.
Domnívali se, že následují Boží vůli. Devět těchto mužů netoužilo po vztahu s
Kristem, kdyby toužili, vrátili by se, poděkovali by, vzdali by chválu Bohu.
Oni si však řekli, že čím dříve je kněz uvidí, tím lépe pro nich. Přáli si
pouze požehnání v tělesné, hmotné oblasti. Nic více. A nic více také nedostali.
Zůstali sice uzdraveni, Ježíš jim nemoc nevrátil. Ale nebyli Kristem požehnáni.
Ač prožili velký zázrak, ač se ke Kristu modlili, ač byli, jak se domnívali,
poslušni Písmu, přesto zůstali Kristem nepoznáni.
Mnozí křesťané stejně tak
tvrdí, že Kristovo požehnání spočívá v tělesné oblasti, ve velkých zázracích, v
uspokojování potřeb, v tělesném zdraví, v bohatství. Ale to není
pravda. Ježíš odmítá být pouhým automatickým zdrojem neosobní síly,
automatem, kde na jedné straně vrazíme víru a na druhé vypadne zázrak. Ježíš
touží po mnohem více. Po vztahu s námi. Chudoba, nemoc, křivdy, při kterých
jako Job procházíme s Ježíšem Kristem bok po boku je více než bohatství a
zdraví bez Ježíše Krista.
Zázraky samy o sobě
nikoho nespasí (L 16:27-31; J 2:23-25). Zázraky musejí být v návaznosti na
svědectví Božího slova. Pán Bůh dal Pavlovi konat „zvláštní zázraky“,
protože Efez byl centrum okultních praktik (Sk 19:18-19) a Pavel demonstroval
Boží moc právě uprostřed satanova teritoria. Mějme na mysli, že kdekoli Boží
lid slouží pravdě, satan posílá falešné napodobovatele, aby tuto službu
narušovali.
Uzdravení chromého
Jan 5:14-16
Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi uzdraven - už nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího!" Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi uzdraven - už nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího!" Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Celý dosavadní
průběh našeho příběhu lze ve zkratce shrnout asi takto: Pán Ježíš uzdravil u
rybníka Bethesda tělo nemocného člověka. Potom se v chrámu dotkl jeho duše.
Proč? Protože uzdravení těla samo o sobě ještě mnoho neznamená. Základním
problémem každého člověka je hřích. Vyřešení problému hříchu se nedá ani
pominout, ani obejít. Člověk si ale svůj hřích nechce přiznat, Pán Bůh proto
hledá nejrůznější cesty, jak se ke každému jednotlivému člověku přiblížit.
Někdo by se mohl
ptát, proč Pán Ježíš uzdravil právě tohoto člověka? Proč tam u Bethesdy
neuzdravil někoho jiného, nebo všechny? Vraťme se na okamžik do 2. kapitoly
našeho evangelia, kde jsme četli verš: Ježíš všechny lidi znal, sám dobře
věděl, co je v člověku (J 2,24-25). Když přišel k rybníku mezi ten zástup
nemocných, viděl je naprosto jinak, než bychom je vnímali my. Viděl nejen
jejich zjevné nemoci, viděl zákeřnou nemoc hříchu, mnohem zhoubnější než nemoc
těla. A protože věděl, co je v každém člověku, šel k nejvhodnějšímu případu.
Nejen proto, že ten člověk byl skutečně bez pomoci a snad ze všech nejdéle nemocný.
Pán Ježíš znal i jeho postoj k Pánu Bohu. Můžeme tak usuzovat z dalšího vývoje
událostí. Kde ho Pán Ježíš našel po jeho uzdravení? Ten člověk šel do chrámu.
Nešel se radovat s přáteli, nešel si vynahradit radovánky ztracených let. Šel
poděkovat Pánu Bohu. Kdo ví, kam by zamířili někteří z ostatních nemocných od
rybníka, kdyby byli uzdraveni.
Všimněme si na
závěr ještě jedné skutečnosti. Je pravdou, že tehdy u rybníka Bethesda byl
uzdraven jen jeden člověk z mnoha nemocných, kteří tam leželi. Proč se to tak
ale stalo? Pán Bůh to tak dělává. Na jednom vybraném vzorku se dává příklad
ostatním.
Když Pán Ježíš s
tím nemocným mluvil, když pak ten tak dlouho ležící člověk vstával a balil si
svoje lůžko a když je odnášel - nic z toho nemohlo ujít pozornosti lidí v
okolí. Ten vstávající a pak chodící člověk každému z ostatních nemocných jasně
ukázal, že pomoc je na dosah ruky. Kdyby se kdokoli z ostatních nemocných
obrátil na Pána Ježíše s prosbou o smilování, mohl být uzdraven také, Pán Ježíš
by ho jistě neodmítl. Zůstalo smutnou skutečností, že si onoho člověka,
nesoucího své lůžko, všimli jen ti, kteří v tom viděli příležitost k obžalobě
Pána Ježíše Krista.
Marek 9:45-47
A svádí-li tě tvá noha, utni
ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do
pekla, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je.
Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být
hozen do pekla.
Je fyzické uzdravenie pre veriacich zaručené vo
vykúpení?
Nie je. Ultimatívne a definitívne uzdravenie príde,
keď dostaneme oslávené telo. Uzdravenie nášho fyzického tela, pokiaľ je v
hynúcom stave (pred našou smrťou a vzkriesením), nie je zaručené vo vykúpení.
Úplne uzdravenie ani nemôže nastať, keďže každá bunka v našaom hynúcom tele je
pod kliatbou smrti (Genesis) a odumiera.
Navyše je dôležité si uvedomiť, že hebrejské slovo pre
uzdravenie (napha) môže znamenať nie len fyzické uzdravenie, ale aj duchovné
uzdravenie. Kontext Izaiáša 53:4 naznačuje, že je tu v obraze duchovné
uzdravenie. V piatom verši je nám povedané: „A on bol smrteľne ranený pre naše
prestúpenia, zdrvený pre naše neprávosti; kázeň nášho pokoja bola
vložená na neho, a jeho sinavicou sme uzdravení.“ Keďže „prestúpenia“ a
„neprávosti“ nám dávajú kontext, jedná sa tu o duchovné uzdravenie
z ľudskej biedy hriechu.
Ďalej, máme početné verše v písme, ktoré dokazujú, že
fyzické uzdravenie v smrteľnom živote nie je zaručené vo vykúpení a nie je to
vždy Božia vôľa aby uzdravil. Apoštol Pavol nemohol uzdraviť Timotea
z jeho žalúdočných ťažkosti (1 Tim 5:23), a neuzdravil ani Trofima v Miléte.
(2. Tim 4:20) alebo Epafrodita (Filip 2:25-27). Pavel hovoril o "telesnej
slabosti“ ktorú mal (Gal 4:13-15). A tiež trpel "ostňom v tele",
ktorý mu Boh dovolil aby mal (2 Kor 12:7-9). Boh zaiste dopustil aby Jób
prešiel fyzickým utrpením. (Jób 1-2). V žiadnom z týchto prípadov nie je
uvedené, že by nemoc bola spôsobená hriechom alebo neverou. Ani Pavol, ani
ostatní sa nesprávali, ako keby ich fyzické uzdravenie bolo zaručené vo
vykúpení. Akceptovali svoju situáciu a spoliehali sa na Božiu milosť pre
živobytie. Je pozoruhodné, že pri jednej príležitosti Ježiš ukázal, že choroba
môže byť „pre slávu Božiu“ (Ján 11:4).
Napokon, máme početné množstvo veršov v písme, ktoré
ukazujú, že sa naše fyzické telá neustále „opotrebúvajú“ a trpia rôznymi
neduhmi. O našom tele je povedané, že je pominuteľné a slabé (1 Kor
15:42-44). Pavol povedal: "náš vonkajší človek hynie" (2. Kor 4:16).
Smrť a choroba bude súčasťou ľudskej existencie do tej doby, kým nedostaneme
oslávené telá, ktoré sú imúnne voči takýmto slabostiam (1. Korintským
15:51-55).
Hovorím, že by sme sa nemali modliť za uzdravenie? Nie,
vôbec nie. Ja len hovorím, že po tom, ako sme prosili o uzdravenie, sa musíme podriadiť Božej zvrchovanej vôli. On môže mať účel v dopúšťaní našej choroby.
Může Bůh způsobit nemoc v životě věřícího?
Numeri 12:10-12
Oblak se vzdálil od Stanu a
hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a
spatřil, že je malomocná, řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás
prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali. Prosím, ať má sestra není
jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“
Deuteronomium 28
15 Nebudeš-li však poslouchat
Hospodina, svého Boha
21 Hospodin tě postihne morem,
dokud s tebou neskoncuje v zemi.
22 Hospodin tě raní úbytěmi,
zimnicí a zánětem, palčivým horkem a vyprahlostí, plísní a snětí; to vše tě
bude pronásledovat, dokud nezahyneš.
27 Hospodin tě raní egyptskými
vředy, nádory, svrabem a prašivinou, z nichž se nikdy nevyléčíš.
28 Hospodin tě raní
šílenstvím, slepotou a pomatením mysli.
2 Královská 15:5
Hospodin tohoto (izraelského)
krále ranil malomocenstvím, takže až do dne své smrti bydlel v odděleném domě.
2 Letopisu 21:18
Po tom všem ho ještě Hospodin
ranil nevyléčitelnou střevní chorobou.
Exodus 4:11
Hospodin mu však řekl: Kdo dal
člověku ústa? Či kdo učiní němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali
ne já, Hospodin?
2 Korintským 12:7-9
Aby mi ta úžasná zjevení
příliš nestoupla do hlavy, byl mi dán do těla osten, satanův posel, který mě
sráží, abych si o sobě příliš nemyslel. Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána,
aby to ode mě odešlo, ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví
uprostřed slabosti.“
Ján 11:4
Když to Ježíš uslyšel, řekl:
“Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.
Hle, jsi uzdraven - už nehřeš, aby
se ti nestalo něco horšího.
Jan 5:14