Principiální
myšlenka obsažená v tomto přísloví je velmi závažná.
Ještě jednou: Odvrací-li
se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. Př 28:9
Někdo by si
možná přál, aby Pán Bůh vyslýchal jeho modlitby, ale cítí se pohoršen a omezen
či spoután, když také Pán Bůh klade nějaké nároky na nás, na lidi. A tak by si
leckdo přál, aby jej Pán Bůh vyslýchal nebo skoro spíš poslouchal, ale on sám Pána Boha
poslouchat nechce.
Proč by Pán Bůh
měl vyslýchat modlitby někoho, kdo žije bezbožně a odmítá se podřídit BSu? Řekl
bych, že je jediná modlitba, kterou Pán Bůh rád vyslyší, když ji upřímně
vyslovuje i bezbožný člověk. A to je modlitba pokání, to je vyznání hříchů.
Je-li taková modlitba míněna opravdu upřímně (což Pán Bůh spolehlivě pozná) pak
bude vyslyšena.
Přísloví 28:13
Kdo kryje svá
přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
Tohle lidé
obvykle neradi slyší. Odpuštění hříchů a pročištění vztahu s Bohem to by si sem
tam někdo i přál, pokud má trochu bázeň před Bohem. Ale někde někomu sám na
sebe žalovat vlastní hříchy, před někým se odhalovat, to snad nemyslíte vážně,
to je pod lidskou důstojnost, řekla mi jednou jedna paní. Připadalo jí to
ponižující a trapné. Sice jsem ji ubezpečil, že své hříšné tajnosti nemusí
vyznávat přímo mně, nýbrž osobně Pánu Ježíši, ale přesto se jí to nelíbilo.
Před několika
dny jsem mluvil s jednou sestrou, která už hodně pamatuje a navíc má hodně
velký rozhled. Nějak jsme se dostali k mentalitě současné mladé generace. Že
totiž není vychovávána k tomu, aby uměla říci "prosím", z toho
většinou plyne, že si celkem ničeho neváží a snad právě proto také neumí říci
ani "děkuji" a je naprosto nevděčná.
Tím horší, tím
těžší je pro takové lidi vážit si druhých lidí a mezilidských vztahů a aspoň
trochu je udržovat, chránit či dokonce je pěstovat. Tvrdě nárokovat své
požadavky, to dovedeme. Ale neumíme už říci "odpusť" a pak také
neumíme ani sami odpustit. To raději své chyby a prohřešky zastíráme, maskujeme
dobrými skutky apod.
Řešení
porušeného vztahu s Bohem má ovšem docela jiný charakter než se zase
"blýsknout" něčím dobrým, než si to "vyžehlit" nějakým
dobrým skutkem.
Naše prohra před
Bohem je tak strašná, že nějaké dobré skutky nemohou nic napravit, to je v
Bibli napsáno jasně. Jediná šance nápravy je tu vyznání hříchů, o kterém psal
už pradávno moudrý Šalomoun, jak jsme si právě četli, a pak především
spolehnutí na oběť Pána Ježíše Krista.
1Jan 1:9
Jestliže pak
budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý aby nám odpustil hříchy
a očistil nás od všeliké nepravosti
Ten postoj pokory před Bohem a důvěry jemu je cestou k nabytí vnitřního pokoje a bezpečí v Jeho přítomnosti.
Ten postoj pokory před Bohem a důvěry jemu je cestou k nabytí vnitřního pokoje a bezpečí v Jeho přítomnosti.
Vernon McGee