Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy

Zjevení 12:1-2
A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.

Stojí před námi otázka: Kdo je ta žena?

Jsme obeznámeni s výkladem římskokatolické církve, podle něhož tahle žena představuje pannu Marii. Nutno ovšem říci, že mnozí protestantští vykladači jsou zrovna tak na omylu, dodává k tomu Dr. McGee. Dnes většina z protestantských vykladačů podle návrhu Říma interpretuje tuto ženu jako církev všech dob. A této linie se drží prakticky veškerá denominační literatura.

Identifikačními znaky zmíněné ženy jsou zde uvedeny v této podobě: slunce, měsíc a hvězdy. Ze snu, který měl kdysi Jákobův syn Josef je patrné, že tyto znaky přináleží k Izraeli.

Genesis 37:-10
Měl pak (Josef) ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: "Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd". To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: "Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?"

Starý Jákob si nade všechnu pochybnost zřetelně vyložil slunce, měsíc a hvězdy z Josefova snu tak, že zobrazují Jákoba samotného, Ráchel a Josefovy bratry. Pozoruhodné je i to, že Josef se v té situaci Jákobovu výkladu vůbec nebránil, nic na něj nenamítl. A nakonec skutečně došlo k tomu, že se tito lidé Josefovi klaněli.

Takže tuhle ženu ze Zj12 ztotožňuji s izraelským národem (Josef a jeho 11 bratrů = 12 kmenů Izraele). Žádná žena v celé historii (včetně Panny Marie) se sem nehodí. Jde o národ Izrael a docela určitě nikoli o církev všech dob.

Když neztratíme hlavu a nepustíme ze zřetele, co už víme, tak nám je jasné, že v textu se před námi odvíjí etapa Velkého soužení a církev je tedy už v nebi.

Vernon McGee 

.