Učedníci tu kladou Pánu Ježíši
zvláštní otázku, která prozrazuje, o čem přemýšlejí. Ta otázka odhaluje jejich
hlavní zájmy, když poslouchají vyprávění Pána Ježíše o nebeském království.
Nejsou tu uvedena jména, kteří
učedníci tuhle otázku kladli, koho to tak moc zajímalo. Byli tři nebo jen dva,
nebo něco o tom povídal jenom jeden a ostatní se s ním přeli? Pán Ježíš reaguje
dosti zvláštně. Ježíš zavolal dítě, postavil
je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete
jako děti, nevejdete do království nebeského." - Matouš 18:2-3
Představme si tu situaci.
Pokud máte kolem sebe děti, tak víte, že k určitým lidem, které znají, kteří si
získali jejich sympatie a důvěru, děti v určitém věku přiběhnou zcela
bezprostředně, aniž by jim to dělalo jakýkoli problém. Děti jsou prostě děti.
Na jedné straně se do určitého věku vlastně nedovedou přetvařovat, ale současně
s tím nutno mít na paměti, že se nedovedou ani ovládat.
Evangelista Marek z trochu
jiné situace kolem Pána Ježíše zaznamenává tuto událost o vztahu Pána k dětem,
která koresponduje s naším hlavním textem: Tu mu přinášeli děti, aby se
jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se
a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým
patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako
dítě, jistě do něho nevejde." - Marek 10:13-15
Problém tedy nebyl v tom, že
by se děti nedostaly do království nebeského, ale spíše v tom, že dospělí si
vymýšleli různé důvody, aby jim zabránili v přístupu k Pánu Ježíši. A tak
nyní Pán Ježíš jedno z takových dětí (blíže neurčeného věku) bere a staví je do
středu učedníků dotazujících se po přednostech v nebeském království. Tím chce
ukázat, že rozhodující je postoj srdce člověka.
Ten výrok Pána Ježíše: Amen,
pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království
nebeského. (M18:3) ukazuje na postoj, na něco hluboce vnitřního, na to
bezprostřední upřímné myšlení a jednání dětí.
Není tu řeč o tom, že se máme
nějak vrátit do svého dětství a chovat se jako děti, ale jedná se zde o tu
upřímnost. Pán Ježíš tedy svým představením s malým možná docela roztomilým
dítětem odvrací pozornost učedníků od nějaké přední pozice v nebeském
království, jak si ji učedníci po svém představovali, a ukazuje na důležitost
stavu srdce.
Myslím, že podobně jako tihle učedníci byl překvapen vzdělaný Nikodém, když s ním Pán Ježíš mluvil. Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Jan 3:3
Tady Pán Ježíš zdůraznil nové
narození, které v následujícím rozhovoru pak blíže vysvětlil.
Jde o to stát se Božím dítětem skrze víru. Skrze upřímné oddání Pánu Ježíši,
skrze přijetí Božího Syna jako jediného Spasitele.
Náš průvodce či učitel v
těchto pořadech Dr. McGee tyhle dva příběhy tak trochu spojuje, a říká, že
dítětem se stává ten, kdo se znovu narodí. Jenom ten totiž může mluvit o
jakékoli své pozici v nebeském království. Bez nového narození se tam prostě
nikdo nedostane, ani to nebeské království nespatří.
Potřebu vnitřní proměny před
Bohem, potřebu proměny postoje, nebo ještě zřetelněji řečeno potřebu proměny
srdce snad trochu zřetelněji ukazuje následující verš, jenž je současně
odpovědí na otázku učedníků: Kdo se pokoří a bude jako toto
dítě, ten je největší v království nebeském. - Matouš 18:4
Zde je výslovně řečeno, že
klíčem k dobývání pozic v nebeském království je pokorný či podle kral.
překladu ponížený stav srdce. Tedy ani zásluhy, jak by se někdo snad chtěl
pokusit o sčítání svých přínosů k určité církevní činnosti, ale na druhé straně
ani viditelné pokořování či snad odmítání nějakých odpovědností. Ty vnější věci
dost často bývají jen hříčkou před publikem, bývají jen předstíráním něčeho
před lidmi. Ale pravý stav našeho srdce posuzuje sám Pán. Mějme to na paměti.
- Vernon McGee