Izaiáš 29:13-14
Panovník praví:
"Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým
srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným
lidským příkazem, proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem. Divně,
předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta."
Co tedy Bůh
těmto lidem vlastně prorockým slovem vyčítal? Co se mu nelíbilo? Všichni nebo
aspoň mnozí sice přicházeli do shromáždění, ale všemi obřady procházeli pouze
formálně. Jako by odříkávali tzv modlitbu Páně a k tomu třeba ještě apoštolské
vyznání, a možná ještě další - jinak docela užitečné věci - ale úplně
bezmyšlenkovitě. Nevěřili tomu, co sami říkali, svým srdcem ve skutečnosti
nepřijímali Boží slovo. Hospodin říká, že jejich srdce je daleko od Něho. Proto
je napomínal a pak také soudil. Proto svým způsobem napomíná a také soudí i nás
dnes.
Nutno říci, že
těžkou kletbou dnešního světa je náboženství. Bůh chce, abychom odvrhli
náboženství čili všechno vnější, všechno naše lidské, co jsme si k Božímu slovu přidali
a přišli přímo k zdroji, přímo ke Kristu. Náboženství je pro mnoho dnešních
lidí největší překážkou, která jim brání poznat radostný, svobodný a plný život
v Kristu.
Nedávno jsem o
tom mluvil s jedním mužem, vzpomíná náš stařec a on reagoval takto: "Říkám
vám, pane MacGee, že jsem náboženský člověk. Už moji prarodiče a rodiče byli
hluboce věřící. A jsem náboženský už svou přirozeností."
Co vám mám
povídat? Měl padlou přirozenost jako všichni ostatní obyčejní hříšní lidé, i
když měl v jistém smyslu náboženskou přirozenost. Myslím, že jsem ho šokoval,
když jsem mu řekl, že by se měl ze svého náboženství vymanit, aby mohl
proniknout přímo ke Kristu. A taky byl překvapen, že já nejsem náboženský
člověk.
Řekl mi:
"Nechápu, jak by některý kazatel mohl nebýt náboženský. Jestli nejste
náboženský, co jste teda?" Řekl jsem mu, že jsem hříšník, který přišel ke
Kristu s pokáním a s vírou v Jeho odpuštění, které On dává zadarmo, bez ohledu
na moje náboženství. A že s ním, tedy s Kristem, už dnes mám osobní kontakt. To
není náboženství, ale vztah lásky a důvěry. Máš Krista nebo nemáš? To je
rozhodující.
Běda těm, kdo
své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a
říkají: "Kdopak nás vidí a kdo o nás ví?" Izaiáš 29:15
Situace je pro
tento lid natolik vážná, že Bůh zde vyjadřuje své další "běda" jako
varování. Tato kapitola obsahuje dvojí takové varovné "běda". Prvé
protože lidé jednají, jako by Bůh nic neviděl a nevěděl a druhé
"běda" přichází proto, že nějak jednají a přitom si myslí, že tím
uniknou Boží pozornosti.
Vernon McGee