Svědectví jedné
sestry v Kristu, která se se v určitou chvíli dostala do situace, která byla pro
ni zdánlivě neřešitelnou.
Víš, jednou jsem
byla v byte úplně sama, neboť mne opustil můj přítel kvůli tomu, že nemohu mít
děti a tak jsem vzala nůž do ruky a chtěla jsem se bodnout do srdce. V tom se
mi zkroutila ruka a nůž mi upadl na zem a já plakala a křičela - Bože proč
já?!!! Proč nemohu mít děti Bože!!!? A promluvil hlas ke mne:
„Styď se za to, že
se lituješ! Nebuď sobec a zamysli se nad lidmi, kteří jsou slepí a chromí!!
Dokážeš si představit, jak rádi by si to s tebou vyměnili!?!? A ty můžeš vidět
vše co je na světě, můžeš cokoliv, oni ne!“
V tu chvílí jsem
se rozbrečela nad těma lidmi co opravdu jsou na tom hůř a prosila o odpuštěni.