Když člověk začne světlu
odporovat, někdy to u něj vyvolá nějakou změnu. Např. odejde do prostředí, kde
už nemůže uvěřit. To je ta „židovská slepota“, o které mluví Bůh, že postihne
ty, kteří neberou vážně jeho pravdu. (Těchto citátů můžeme najít v Novém zákoně
celou řadu (Mt 13,14.15; Mk 4,12; L 8,10; Sk 28,25-27; Ř 11,8). Takto zacházet
se světlem Boží pravdy je velmi vážná věc, protože člověk tak může ztratit svou
příležitost být spasen, zachráněn. („Hledejte Pána, dokud může být nalezen,
volejte ho, dokud je blízko“ Iz 55,6).
Byli zde lidé, kteří neuvěřili.
Byli tu však i takoví, kteří uvěřili, ale neodvážili se to otevřeně vyznat
(12,42.43). Nikodém a Josef z Arimatie také zpočátku patřili do této skupiny lidí,
nakonec se však ke Kristu přiznali (J 19,38). Mezi věřícími první církve byli
mnozí farizeové (Sk 15,5) a dokonce i kněží (Sk 6,7). To je ten starý boj mezi
slávou Boží a lidskými poctami (J 12,25.26). Nebylo to snadné se nechat
vyloučit (J 9,22). Tito tajní věřící chtěli mít to nejlepší z obou světů (J
5,44).
U Jana 12:44-50 máme poslední
poselství Pána Ježíše. Důraz je opět položen na víru. Znovu zde slyšíme ty
základní důrazy, obsažené v Janově evangeliu: Bůh poslal svého Syna. Vidět Syna
znamená vidět Otce. Pán Ježíš je světlo světa. Jeho slova jsou pravá slova
nebeského Otce. Kdo v něho věří, je spasen. Kdo ho odmítá, čeká ho věčné
odsouzení. A vlastně právě to slovo, které teď mluví, se stává odsouzením těm,
kteří je nepřijímají. Každé slovíčko Písma, které kdy lidé slyšeli a které
nepřijali, se jim stane odsouzením. Proč? Protože psané slovo ukazuje na Slovo
života, Pána Ježíše Krista (Jan 1:14).
Mnoho lidí odmítá pravdu,
protože se obávají lidí (Jan 12:42-43). Mezi těmi, kteří budou v říši smrti
(hell), budou ti „strašliví“ (Zj 21:8), tj. bázliví, a zbabělí. Je lépe se bát
Boha a jít do nebe, než mít strach z lidí a jít do pekla.
V závěrečných slovech tohoto
kázání se slovo „soud“ opakuje čtyřikrát a je to slovo velice vážné. Pán Ježíš
nepřišel soudit, ale zachránit, spasit (J 3,18. 8,15). Jestliže však hříšník nevěří
ve Spasitele, hříšník musí na soud. Vlastně svým postojem odsoudil sám sebe.
Během studia těchto 12 kapitol
Janova evangelia jsme viděli Krista v jeho životě, službě, zázracích i touze
zachránit ztracené. Jak se k těmto důkazům postavíme my? Došli jsme k poznání,
že Pán Ježíš Kristus je opravdu Syn Boží, Spasitel světa? Uvěřili jsme v něho a
získali tak věčný život? „Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali
syny světla“ (J 12,36).
Warren Wiersbe