POKRYTEC
Toto označení charakterizuje neupřímného člověka plného falše a přetvářky, člověka dvojí tváře, který se navenek jeví jako dobrý, ale ve skutečnosti má srdce zkažené záludností a sobectvím. Pokrytec ve skutečnosti není takový, jak sám přesvědčivě předvádí svými lidumilnými komediemi, ale jeho pravým záměrem je naopak manipulovat a podvádět ku vlastnímu prospěchu.
Toto označení charakterizuje neupřímného člověka plného falše a přetvářky, člověka dvojí tváře, který se navenek jeví jako dobrý, ale ve skutečnosti má srdce zkažené záludností a sobectvím. Pokrytec ve skutečnosti není takový, jak sám přesvědčivě předvádí svými lidumilnými komediemi, ale jeho pravým záměrem je naopak manipulovat a podvádět ku vlastnímu prospěchu.
Je velice
smutné, že takovéto odpudivé postoje můžeme často nalézt i mezi lidmi, kteří si
říkají křesťané. Je až neuvěřitelné, jak jsou někteří z nich schopni pod
rouškou spravedlivého věřícího páchat vůči ostatním lidem neskutečné postoje
zla. Jejich vnímání Boha, který je všudypřítomný a vševědoucí je natolik hloupé
a naivní, že zřejmě vůbec ve své zaslepenosti nechápou pošetilost takovýchto
postojů, které je strhávají do záhuby prostřednictvím jejich mrtvé víry.
…tu pán toho služebníka přijde
v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu
úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů. (Matouš 24:50,51)
Proto milosrdný
Bůh ve svém Slově nepřetržitě nabádá všechny takové, aby skončili se svým
odpadlickým pokrytectvím a učinili upřímné pokání.
Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte
svá srdce, lidé dvojí tváře! Bědujte, naříkejte a plačte!
Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. Pokořte se před Pánem, a on
vás povýší. (Jakub 4:8-10)
Kdo kryje svá přestoupení,
nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. (Přísloví 28:13)
Na náboženské i
lidské pokrytectví doplatila záhubou řada známých biblických osobností, kterým
Bůh původně požehnal k opravdu velkým službám.
* První izraelský král
Saul propadl takové mocenské pýše, že doslova začal ničit samotné Boží dílo a
nakonec zahynul jako Boží nepřítel. (1.Par.17:13)
* Jákobův bratr Ezau
natolik pohrdl Božím požehnáním svého prvorozenectví, že zemřel jako
naprosto bezbožný člověk. (Žid.12:16)
* A ještě snad
nejsmutnější případ zrádce Jidáše, který odpadl coby požehnaný
apoštol přímo v osobní přítomnosti samotného Ježíše a nakonec spáchal
sebevraždu. (Sk.1:25)
Jednou
z příčin přetrvávajících pokryteckých postojů mezi křesťany je často
absence správného pojmenovávání a odhalování hříchu v církvi. Tak se
stává, že si někteří z nich ani neuvědomují, že mají s tímto
bezbožným postojem vůbec problém. Nechápou, že často systematicky žijí
v kompromisu se světem. Živá víra musí být naplněna opravdovými skutky
Boží lásky a ne jenom náboženským řečněním. Musí být věrná Božímu Slovu i
vedení Ducha svatého a nikoli lidské svévoli.
Apoštol Pavel
musel při zaobstarávání církví řešit řadu problémů s přetrvávajícím
hříchem a Bible dokazuje, že už tenkrát byl stav některých křesťanů opravdu
zoufalý.
Bojím se, až zase přijdu, aby
mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří
předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od
své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti. (2.Kor.12:21)
Vystřízlivějte, jak se sluší,
a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení! (1.Kor.15:34)
Boží Slovo nás
nabádá k sebezkoumání namísto častého hodnocení druhých a k vlastní
zodpovědnosti nad sebou samotným.
Sami sebe se ptejte, zda
vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš
Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním
neobstáli. (2.Kor.13:5)
Každý ať zkoumá své vlastní
jednání, pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se
porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. (Gal.6:4,5)
Velcí mužové víry
Job i David pak tuto povinnost před Bohem plnili opravdu svědomitě a do hloubky
celého problému. Nenechávali ani kousek prostoru k jakémukoli zanedbání.
Kolik je mých nepravostí a
mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a
hřích. (Job 13:23)
Pravím: Hospodine, smiluj se
nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
Před sebe si kladeš naše
nepravosti, do světla své tváře naše tajné
hříchy.
Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež
jsou mi skryty.
(Žalmy 41:5,90:8,19:13)
Často se můžeme
setkat s názory, že dnes už přece neexistují mezi Božím lidem modlářské
orgie, kdy se v dávných dobách chodilo do pohanských chrámů a
k různým oltářům na kopcích a tam se vše otevřeně provozovalo. Ale to je
velký omyl. Záludný ďábel si nechal vystavět, díky výdobytkům moderní doby,
nové oltáře a svatyně a zasadil je přímo do našich domovů. A tak se stává, že
křesťan jde na shromáždění uctívat Ježíše a pak přijde domů a provozuje Bohu
ohavnou modloslužbu naprosto stejnou jako lidé v dávných dobách, jak píše
prorok Sofonjáš (1:5).
PŘÍKLADY DNEŠNÍ MODLOSLUŽBY
* holduješ sledování
mozek vymívajících sáhodlouhých televizních seriálů a filmů plných smilstva,
opilství a násilí. Pokud ano, tak se dopouštíš stejné modloslužby jako kdysi
odpadlý izraelský kmen Efrajim (Oz.4:18).
* máš plnou hlavu chtíče
po větších penězích než ve skutečnosti potřebuješ i po nadstandardním majetku
nebo dokonce získáváš peníze nepoctivými způsoby. Pokud ano, tak se dopouštíš
stejné modloslužby jako hrabivci (Kol.3:5, Fp.2:21,1.Tim.6:10, Ef.5:5).
* díváš se na sexuálně
laděné filmy či přímo na pornografii a toužíš po ukazovaných kráskách a svůdných
ženách a dokonce toto používáš k vlastnímu sexuálnímu uspokojení. Pokud
ano, tak se dopouštíš stejné modloslužby jako uctívači sexu v dávných kultech
plodnosti (Oz.4:13,14) a (Ezechiel 16:17-34 / 23:2-21).
* zanedbáváš vlastní
rodinu kvůli pracovnímu kariérismu i jiným veřejným aktivitám, které provozuješ
ke své vlastní popularitě a světskému uznání. Pokud ano, tak jsi Bohem
prohlášen za horšího než je nevěřící (1.Tim.5:8).
* účastníš se často rád
všelijakých světských radovánek a slavností, které jsou plné společenských
zábav, bezbožné hudby i alkoholu a provozuješ je i v církvi. Pokud ano, tak se
vůbec nelíbíš Bohu (Am.5:21-23, 8:10) a (1.Pet.4:2,3).
* věříš i různým
talismanům a maskotům, které ti mají přinést osudové štěstí, včetně vášnivého
pročítání horoskopů. Nebo dokonce chodíš i ke kartářce či k astrologovi. Pokud
ano, tak opouštíš Ježíše a klaníš se falešným bohům. (Iz.65:11).
Pravá a čistá zbožnost před
Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení (pomáhání
potřebným a trpícím) a chránit se před poskvrnou světa. (Jakub 1:27)
Živá a
pravá víra tvoří opravdové Boží náboženství plné bezpodmínečné Boží lásky
naprosto ke všem lidem bez výjimky. Tato svatost, ke které nás Bůh trpělivě
buduje, naplňuje život křesťana skutky opravdového milosrdenství a nikoli často
pouze náboženským chytračením, moralizováním a odsuzováním. Takovýchto
náboženských pokrytců je plné peklo.
Má-li ale někdo systematicky
zažité nečisté zájmy, tak toho rychle nechte. Pokud budete hloupí a necháte se
tímto plně pohltit riskujete odpadnutí (2.Pet.2:20). Čiňte pokání a skončete
s tím, protože Ježíš je už za dveřmi, aby nás vystrojil a odvedl
z tohoto hříšného světa dřív, než začnou jeho drastické soudy.
Vezměte s sebou tato slova,
obraťte se k Hospodinu, řekněte mu: "Promiň nám všechnu nepravost, přijmi
nás laskavě, když chceme oběti býčků nahradit svými rty". (Oz.14:3)
BĚDA VÁM, ZÁKONÍCI A
FARIZEOVÉ, POKRYTCI !
Je řada
křesťanů, kteří už zažili onen někdy až i zdrcující zážitek. To když vůdcové
jejich sboru začali najednou řešit různé problémy či záležitosti služby opravdu
podivnými způsoby. A tak byli
nepochopitelně odmítáni i vylučováni ti, kteří naopak potřebovali ve chvílích
své krize křesťanskou podporu a byli doslova jako překážející smetí vymetáni ze
své církve. Byli diskriminováni i odmítáni ti, kteří přinášeli Slovo od Boha na
adresu právě takových vůdců, kteří řídili sbor polidsku a nespoléhali se na Ducha
svatého. Takovýto sbor nakonec začal působit dojmem světské organizace namísto
opravdu živého organismu těla Kristova.
ZÁKONICTVÍ
Takto je často běžně označováno jednání těch, kteří chtějí vládnout pevnou lidskou paží namísto láskou Kristovou. Najednou jim začíná vadit upřímnost ostatních, najednou nepřijímají napomínání a varování, najednou je vše, co se jim nehodí do jejich pyšného lidského plánu, od ďábla. Takoví lidé nakonec zničí celou službu církve včetně nutného kázání evangelia nevěřícím a naplňují se tak Ježíšova varovná a smutná slova:
Takto je často běžně označováno jednání těch, kteří chtějí vládnout pevnou lidskou paží namísto láskou Kristovou. Najednou jim začíná vadit upřímnost ostatních, najednou nepřijímají napomínání a varování, najednou je vše, co se jim nehodí do jejich pyšného lidského plánu, od ďábla. Takoví lidé nakonec zničí celou službu církve včetně nutného kázání evangelia nevěřícím a naplňují se tak Ježíšova varovná a smutná slova:
"Hle, proto vám posílám
proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat,
budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo." (Mat.23:34)
Už i
učedníci chodící ve společnosti Ježíše měli často se zákonickými projevy
problémy. Jedním ze způsobů těchto jednání je i například nezdravý postoj
závislosti k úloze právě vašeho sboru (jsme nejlepší) ve službě lidem. Prostě,
ten kdo neslouží podle nás a s námi je mimo Boha. Toto je jen uzavřené a pyšné
církevničení, které zabíjí spolupráci s ostatními údy Kristova těla a vytváří
oddělené lidské společnosti namísto společného živého a doplňujícího se
organismu.
"Mistře, viděli jsme
kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě
nenásleduje jako my. Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je
pro vás." (Luk.9:49,50)
Učedníci
někdy nesprávně jednali vůči nevěřícím a chtěli je dokonce trestat smrtí za to,
že je odmítali. Ježíš je ale napomenul:
Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn
člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit."
(Luk.9:55,56)
I neochota
přizpůsobit se náhlé potřebě člověka a jít si jen tou svou naplánovanou
cestou, je typickým projevem nelásky. Sám Ježíš v takovémto případě reagoval
naprosto jinak:
"Přišli do
Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z
Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že
je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se
nade mnou!" Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více
křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a
řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu:
"Vzchop se, vstaň, volá tě!" Odhodil svůj plášť, vykročil a přišel k
Ježíšovi. Ježíš mu řekl: Jdi, víra tvá tě zachránila. Hned prohlédl a šel tou cestou
za ním." (Mar.10:46-51)
Apoštolové
pak při své službě v církvi zřetelně pojmenovávali jednání těch, kterým stoupla
funkce staršího do hlavy a Boží pravda jim začala překážet v jejich lidské
pýše:
"Něco jsem již o tom
církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první,
nás neuznává. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně
pomlouvá; a na tom nemá dost - ani bratry nepřijímá, a těm, kdo
je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve. Můj milý, neřiď se
podle zlého, ale podle dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná špatně,
Boha neviděl." (3.Jana 1:9-11)
A proto ten, kdo si myslí, že
stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1.Kor.10:12)
A tak
se často stává, že řada upřímných křesťanů opouští sbory plné příkazů i zákazů
a hledá místo, kde by mohli realizovat svobodnou službu Kristu. Zákoníci se
ale často vymlouvají na opatrnost před zanášením špatného učení a na nebezpečí
deformace sboru. Ale jejich strach převážně pochází z nedůvěry k Bohu i z
nezájmu o určité lidi a spolupráci s nimi. Když jsou pak vyzváni k biblickým
potvrzením svého neduchovního jednání, vyjde najevo i jejich neschopnost a
neznalost Písma. V církvi
tak dochází k odmítání učení i proroctví, k neřešení problémů a k přetrvávání
špatných vztahů. Sbor se pak tímto stává skladištěm duchovní nečistoty a jako
celek není schopen Bohu sloužit. Nepřijatelné postoje některých lidí se
tolerují pod rouškou falešné úcty a Boží pravda je doslova obětována pro
falešný klid za každou cenu. Bible ale
učí o chození v Duchu svatém a tím i o vítězství nad falešnými proroky. A právě
spolehnutí se na Božího Ducha a Boží Slovo dává klid pro společnou práci v
církvi: "Budou-li všichni mluvit
prorocky (v Duchu) a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co
slyší, souzen a usvědčován, vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne
na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi
Bůh!" (1.Kor.14:24,25)
PS: Cílem
našeho vyučování je: "láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné
víry." (1.Tim.1:5)